Cívky
Jsou elektrotechnické součástky tvořené řadou závitů zpravidla stejného průměru vzájemně stejně vzdálených.
Schématická značka
cívka a cívka s jádrem
Obr. 1: Schématické značky cívek
Vlastní indukčnost cívky
Připojíme-li cívku ke zdroji střídavého napětí, prochází střídavý proud, který v ní vyvolá střídavý magnetický tok. V závitech cívky se bude indukovat napětí. Indukované napětí je úměrné počtu závitů a rovnoměrné změně magnetického toku a působí proti změně, která jej vyvolala. Při zvětšování proudu působí indukované napětí proti připojenému svorkovému napětí a při klesání proudu působí ve směru svorkového napětí. Vlastní indukci charakterizuje fyzikální veličina indukčnost.
Značka – L
Jednotka – H (henry)
Cívka má indukčnost 1 H, když se na ní při stejnosměrné změně proudu o 1 A za 1 s indukuje napětí 1 V.
Cívky hromadí energii v magnetickém poli.
Vztah pro výpočet vlastní indukčnosti:
kde: N – počet závitů cívky,
Ф – magnetický indukční tok v cívce,
I – elektrický proud procházející cívkou.
Vzájemná indukčnost
Vzniká u dvou cívek na společném jádru. Magnetický tok první cívky zasahuje do druhé cívky a naopak magnetický tok druhé cívky zasahuje do první cívky. Toto vzájemné ovlivňování můžeme vyjádřit pomocí vzájemné indukčnosti.
Vzájemná indukčnost dvou cívek závisí pouze na geometrickém uspořádání obou cívek a proto je vzájemná indukčnost první cívky vzhledem k druhé cívce stejná jako vzájemná indukčnost druhé cívky vzhledem k první cívce.
Značka – M
Jednotka – H (henry)
Jsou-li obě cívky na společném jádru z feromagnetického materiálu a magnetický tok se tak bude uzavírat pouze v jádru, vzájemná indukčnost bude záviset pouze na vlastní indukčnosti jednotlivých cívek. Potom platí:
Obr. 2: Vzájemné působení magnetických polí
Dvě cívky mají vzájemnou indukčnost jeden henry, jestliže se v jedné (pasivní) cívce indukuje napětí jeden volt při rovnoměrné změně proudu v druhé (aktivní) cívce o jeden ampér za jednu sekundu.