Dřevěná lešení
Dnes se již používají v omezené míře pro jejich materiálovou nestálost, pracnost při stavbě a mnoha možných vad podlahových prvků.
Dřevo ve srovnání s kovy vykazuje relativně vysokou variabilitu fyzikálně-mechanických parametrů (proměnná objemová hmotnost, dislokace vad, směr vláken, hustota letokruhů, teplota, vlhkost) a je velmi náročné na vizuální kontrolu při výběru jednotlivých prvků. Při montáži se musí dbát, aby dřevěné prvky namáhané v konstrukci lešení na ohyb, byly do konstrukce vloženy v takové poloze, aby v tažené oblasti prvku bylo co nejméně dovolených vad dřeva (suků, trhlin, apod.).
Dřevo se s výhodou používá na konstrukce lešeňových podlah (s ohledem na jeho protiskluzné vlastnosti a dobrou manipulovatelnost) a na konstrukce jednoduchých lehkých lešení (např. kozových).
Na dřevěné konstrukční lešení lze použít dřeva jehličnatých i listnatých dřevin vhodných mechanických a fyzikálních vlastností podle příslušných technických norem, tříděné podle požadavků ČSN 49 1531-1.
Používají se jako:
-
kozové lešení dřevěné kozy v kombinaci s fošnami o tl.50 mm. Ty vytvářely podlahu. Osová vzdálenost koz byla max. 3 m. Další varianta byla s podélníky, příčníky a podlahou z prken.
Obr. 1: Dřevěná lešeňová koza
Obr. 2: Stavební fošny
- sloupkové lešení se provádělo jako jednořadové s jednou podporou, jednořadové s dvěma podporami, s podélným ztužením při výšce do 120 cm, s podélným ztužením při výšce do 250 cm a prostorové