Historie objevů a původ názvů prvků s2
Beryllium objevil v minerálu berylu Be3Al2Si6O18 francouzský lékárník a chemik Louis Nicolas Vauquelin (r. 1797). Podle tohoto minerálu prvek získal také jméno. Beryllium jako kov byl připraven až v roce 1828 německým chemikem Friedrichem Wöhlerem, a to redukcí chloridu beryllnatého kovovým draslíkem. Čisté beryllium bylo připraveno v roce 1899 elektrolýzou taveniny fluoridu beryllnatého s fluoridem sodným francouzským chemikem Paulem Lebeauem.
Hořčík, vápník, stroncium a baryum získal v elementárním stavu Angličan Humphry Davy (r. 1808) elektrolýzou. Oxid kovu smíchal na platinové desce, kterou zapojil jako anodu, s oxidem rtuťnatým. Katodou byl platinový drát ponořený do rtuti. Elektrolýzou vznikal amalgam příslušného kovu, ze kterého byl kov získán oddestilováním rtuti.
Latinský název pro hořčík – magnesium – je odvozen od středověkého pojmenování oxidu hořečnatého – magnesia alba – z naleziště v Magnesii v řecké Thesálii. Český název Jana Svatopluka Presla z doby národního obrození vystihuje hořkou chuť jeho rozpustných solí hořečnatých.
Latinský i český název vápníku je odvozen od slova vápno (latinsky calx).
Stroncium a baryum byly pojmenovány podle svých minerálů – stroncianitu SrCO3 (byl objeven nedaleko skotské obce Strontianu) a barytu BaSO4 (barys – řecky těžký, český mineralogický název těživec vystihuje jeho vysokou měrnou hmotnost, tj. hustotu).
Radium bylo objeveno v roce 1898 manžely P. a M. Curieovými v uranové rudě v jáchymovském smolinci (uraninitu) U3O8. Z jedné tuny smolince lze získat asi 0,14 g radia. Prvek byl pojmenován podle vlastnosti svých atomů vysílat záření (radius – latinsky paprsek).
