Honování
Obsah

Honování

     Honování je v podstatě broušení malou řeznou rychlostí. Převážně se používá pro dokončování vnitřních válcových ploch, jako například válců spalovacích motorů, kompresorů a hydraulických zařízení. V tomto případě se jedná o vnitřní honování. Můžeme však provádět i honování vnějších válcových ploch, například čepů nebo pístů, nebo také  tepelně zpracovaných (kalených) ozubených kol. Podstatou honování je broušení vnitřních nebo vnějších válcových ploch honovacími kameny, upnutými v honovací hlavě. Kameny jsou přitlačovány k obráběné ploše tlakem 0,35 až 1,40 MPa.

 

     Při honování otvorů vykonává honovací hlava složený pohyb otáčivý a současně přímočarý ve směru své osy a obrobek stojí. Kameny honovací hlavy tedy vykonávají šroubovitý vratný pohyb, takže se dráhy zrn vzájemně překrývají. Při vnějším honování honovací hlava stojí a obrobek se otáčí a současně koná přímočarý pohyb.

 

      Obrobek se před honováním jemně vyvrtá nebo obrousí s přídavkem na honování. Během obrábění se brusné kameny v honovací hlavě mechanicky nebo hydraulicky přestavují, podle velikosti přídavku na obrábění. Toto se provádí pomocí rozpínacích kuželů a ovládací tyče. Počet brousících kamenů bývá podle velikosti díry 3 až 12. Bývají z karbidu křemíku (pro litinu), z umělého korundu (pro ocel) nebo s technickým diamantem, popřípadě z CBN (pro díry ve slinutých karbidech). K chlazení a odplavování brusiva se používá petroleje s minerálními oleji (až 50 l.min-1). Honovací stroje mají převážně svisle uložené pracovní vřeteno a mohou být jednovřetenové nebo vícevřetenové. Jejich velikost se řídí podle největšího honovaného průměru a honované délky. Podle požadavků na přesnost a drsnost povrchu se honuje jednou nebo dvěma honovacími hlavami.

 

      Při hrubovacím honování se dosáhne přesnosti IT6 až IT7 a drsnosti povrchu Ra  =  0,4  µm  až  0,8  µm.   Při jemném honování stupně přesnosti IT5 a drsnosti povrchu Ra  =  0,1  µm  až  0,2  µm . Honováním se dosahuje velké přesnosti geometrického tvaru válcových ploch, odstraní se ovalita, kuželovitost a vlnitost ploch, nelze opravit souosost.

 

 

                       

      Obr. 1:  Honovací hlava                                                                          

 

            Obr. 2:  Princip honování

Zdroje

  • JANYŠ, Bohumil a Karel RAFTL. Soustružník: Technologie pro I. ročník. 1. vyd. Praha : SNTL - Nakladatelství technické literatury, 1968.

  • KARAFIÁTOVÁ, Stanislava a Ivo LANGER. Nekonvenční technologie. 1. vyd. Havlíčkův Brod : FRAGMENT, 1998. ISBN 80-7200-296-1. 

  • NĚMEC, Dobroslav a kol. Strojírenská technologie 3: Strojní obrábění. 2., opr. vyd. Praha : SNTL - Nakladatelství technické literatury, 1982.

  • ŘASA, Jaroslav a Vladimír GABRIEL. Strojírenská technologie 3 - 1. díl: Metody, stroje a nástroje pro obrábění. 1. vyd. Praha : Scientia, 2000. ISBN 80-7183-207-3

Obrázky:

  • Obr. 1, 2: NĚMEC, Dobroslav a kol. Strojírenská technologie 3: Strojní obrábění. 2., opr. vyd. Praha: SNTL - Nakladatelství technické literatury, 1982.

.

Testy

  • Dokončovací metody úpravy povrchu

    Celkem otázek: 10

Kontrolní otázka

Otázky pro ZŠ

  1. Co rozumíte honováním součástí?
  2. Jaké hlavní části má honovací hlava?
  3. Kde se používá honování?

Otázky pro SŠ

  1. Vysvětlete kinematiku honování.
  2. Jak rozdělujeme karbidy?
  3. Uveďte dosahovanou přesnost a drsnot povrchu při honování.

Zapamatuj si

Honováním se dosahuje velké přesnosti geometrického tvaru válcových ploch, odstraní se ovalita, kuželovitost a vlnitost ploch, nelze opravit souosost.