Kesony

Jsou to železobetonové nebo ocelové skříňové konstrukce, dole otevřené, nahoře se stropem, opatřené zvláštním zařízením, které se nazývá vzdušnice, což je kotel se dvěma vzduchotěsnými dvířky, jež umožňují vstupovat do kesonové komory, aniž se v ní mění tlak vzduchu. K pracím pod vodou se kesony využívají od 19. století, hlavně pro zapouštění mostních pilířů.

Použití kesonu:

Keson se používá při zakládání staveb ve vodě, či zvodnělé balvanité zemině do hloubky 25 m. Používají se tehdy, kdy nelze použít piloty ani studny, protože by mohlo vzniknout nebezpečí, že se stavební jáma zavalí nebo zaplaví. Kesony se uplatňují hlavně v inženýrských stavbách. Maximální zdravotně přípustná hloubka je 35 m pod hladinou. Pracovníci pracují v kesonu pod zvýšeným tlakem vzduchu, proto při výstupu z kesonu, který se uskutečňuje vzdušnicí, je nutno dodržovat bezpečnostní opatření, aby nedošlo k poškození jejich zdraví z příliš náhlého snížení tlaku. V současné době se kesony používají zcela ojediněle.

Technologie provádění zakládání na kesonech:

Keson je zavěšen na speciálním lešení tlustými ocelovými závěsy, které se postupně prodlužují, a keson rovnoměrně klesá. Při spouštění je kesonová komora naplněna stlačeným vzduchem, kterým se vytlačí voda, aby při dosednutí mohli do komory vstoupit pracovníci, kteří ručně hloubí zeminu a podhrabávají keson. Keson, který je na dně opatřen břitem, klesá dolů vlastní tíhou, podobně jako studně. Po dosednutí kesonu na únosnou vrstvu zeminy (většinou skálu) se kesonová komora i vstup zabetonuje, a tím se vytvoří hlubinný masivní základ budoucí stavby. Během spouštění se na keson zhotovuje nadložní konstrukce. V určitých případech se kesony vybetonují i se stavbou na povrchu a pak se i se stavbou spouští na únosné podloží.

Obr. 1: Keson