Lambert-Beerův zákon
Transmitance
Projde-li záření o určité vlnové délce přes vzorek, který obsahuje látku schopnou toto záření absorbovat, dojde ke snížení intenzity prošlého záření, ale vlnová délka, resp. frekvence prošlého záření zůstává zachována. Množství propuštěného záření se vyjadřujeme transmitancí T, která je daná poměrem intenzity propuštěného záření a intenzity dopadajícího záření:
I0- intenzita vstupujícího (dopadajícího) záření, I1 – intenzita vystupujícího záření, T- transmitance (propustnost)
Transmitance nabývá hodnot 0 – 1, pokud ji vyjadřujeme v procentech pak 0 – 100%. Látky, jejichž T se v oblasti viditelného záření blíží 1 (100%), jsou průhledné a naopak látky, jejichž T se blíží hodnotě 0 (0%), jsou neprůhledné.
Obr. 1: Roztoky manganistanu draselného; s rostoucí koncentrací roztoku transmitance klesá k 0
Transmitance je exponenciální funkcí koncentrace roztoku a šířky vrstvy, přes kterou záření prochází, grafickým znázorněním závislosti je větev hyperboly. Pro zjednodušení znázornění grafické závislosti se zavádí nová matematická veličina - absorbance A je rovna zápornému přirozenému logaritmu transmitance.
Lambert-Beerův zákon
Spektrometrie ve viditelné oblasti spektra elektromagnetického záření je optická analytická metoda umožňující u zkoumaných vzorků určit identitu nebo posoudit čistotu nebo určit množství některé složky vzorku. Pro využitelnost metody k analýze vzorku je nutné splnění dvou podmínek:
- možnost kvantitativně převést vzorek do roztoku,
- schopnost analytu pohlcovat záření o některé vlnové délce z VIS oblasti.
Druhou uvedenou podmínku je možné v některých případech zajistit využitím vhodné chemické reakce, která analyt kvantitativně převede na produkt absorbující záření z VIS (jednoduše řečeno: zkoumaná složka vzorku musí být v roztoku barevná nebo snadno a zcela převeditelná na barevnou).
Lambert-Beerův zákon platí pro zředěné roztoky látek, v nichž nedochází k vzájemnému ovlivňování rozpuštěných částic, jimiž prochází monochromatické záření. Absorbance je přímo úměrná absorpčnímu molárnímu koeficientu látky v roztoku, koncentraci látky v roztoku a šířce vrstvy vzorku, přes kterou záření prochází.
T- transmitance(propustnost), A – absorbance, c- koncentrace absorbující látky, l – tloušťka vrstvy, přes kterou záření prochází, ε- molární absorpční koeficient
Vztažná kapalina
Roztoky jsou homogenní směsi jedné či více rozpuštěných látek a rozpouštědla a všechny tyto složky se více či méně podílí na celkové míře absorbance, kterou roztok vykazuje. Pokud chceme sledovat absorbanci pouze jedné rozpuštěné látky, analytu, musíme absorbanci ostatních složek odečíst. Využívá se k tomu měření tzv. slepého roztoku – nazývá se také porovnávací roztok nebo vztažná kapalina nebo blank. Jako vztažná kapalina se označuje roztok, který obsahuje všechny složky stejné jako roztok vzorku kromě sledovaného analytu. Často se jedná pouze o rozpouštědlo, které bylo použito při přípravě měřeného roztoku vzorku.
Příklady vztažných kapalin:
- pro vodný roztok manganistanu draselného je vztažnou kapalinou destilovaná voda;
- pro roztok kyseliny salicylové v ethanolu je vztažnou kapalinou ethanol;
- pro roztok nikelnatých iontů ve směsi chelatonu 3 a destilované vody je vztažnou kapalinou směs chelatonu 3 a destilované vody ve stejném objemovém poměru.
Pro vztažnou kapalinu se při dané vlnové délce nastavuje nulová absorbance, každý spektrometr má pro tuto funkci speciální příkaz – např. ZERO. Pokud se mění vlnová délka, je nutné vždy provést nové nulování na vztažnou kapalinu.
