Biologie
Opaskovci
Biologie
Obsah

Třída: OPASKOVCI

Opaskovci jsou většinou sladkovodní nebo půdní živočichové. Nemají parapodia ani přívěsky na přídi těla, dospělci (u pijavic pouze v době rozmnožování) mají opasek. Ontogenetický vývoj je přímý, tj. bez larválního stádia. Vyvinuli se přechodem některých mnohoštětinatců ze slané vody do sladké a na souš.

Charakteristika:

  • dýchají celým povrchem těla

  • opasek = zduřelé tělní články + kožní žlázy (v přední třetině těla)

obrazek

Obr. 1: Žížala - opasek.

 

  • funkce opasku:

    • výměšky opasku umožňují přenos spermií při kopulaci

    • vytvoření kokonu (pouzdra) kolem kladených vajíček

  • hermafroditi

  • pohlavní rozmnožování: výměna spermií mezi 2 jedinci

  • vývin přímý

Systém:

Podtřída: MÁLOŠTĚTINATCI

Na tělních článcích jsou většinou málo početné štětiny ve svazečcích. Opasek se vytváří v dospělosti a přetrvává do konce života. Máloštětinatci jsou sladkovodní nebo půdní živočichové.

Zástupci:

  • žížala obecná

    • žije v půdě a nejvíc jich je asi do 1m hloubky

    • na článcích těla mají většinou 4 skupinky štětinek (usnadňují pohyb)

    • kruhovitý průřez těla

    • hlavová část je užší, zadní část je širší, hřbetní strana je tmavší

    • pokožka prokrvená (funkce dýchání)

    • pokožka obsahuje:

      • světločivné buňky (rozlišují světlo a tmu), žížaly jsou fotofóbní 

      • hmatové buňky

    • potrava - tlející listí, půda

    • do jícnu vyúsťují vápenaté žlázy (neutralizace huminových kyselin obsažených v tlejícím listí)

    • ve střevě je řasa (typhlosolis), která zvětšuje plochu pro trávení a vstřebávání

    • schopnost regenerace poškozených částí těla

    • hermafrodit, samooplození (autogamii) brání proterandrie (nejprve dozrávají spermie a vajíčka až později), přímý vývoj

    • význam:

      • provětrává a převrstvuje půdu

      • je součástí potravního řetězce

      • přispívá k tvorbě humusu a zúrodňování půdy

  • žížala hnojní – k ekologickému zpracování komunálního odpadu

  • žížala podhorská – světélkující sliz

  • nitěnka obecná – sladkovodní, z rourky v bahně vysunuje pouze záď = dýchací pohyby, červené zbarvení, je potravou ryb

obrazek

Obr. 3: Nitěnka obecná

Podtřída: PIJAVICE

Živočichové žijící většinou ve sladké vodě (některé na souši). Pijavice se živí sáním krve sladkovodních, mořských i suchozemských obratlovců (ektoparaziti), nebo jsou dravé. Opasek u pijavic pouze v době rozmnožování.

Charakteristika:

  • tělo je dorzoventrálně zploštělé

  • bez štětin a parapodií

  • zmnožená povrchová segmentace

  • nízká regenerační schopnost

  • 2 přísavky:

    • přední na začátku trávicí trubice

    • zadní slouží k přidržení

  • přizpůsobení ektoparazitických pijavic:

    • chitinové čelisti (uprostřed přední přísavky, narušují pokožku hostitele)

    • svalnatý sací hltan

    • žlázky vylučující hirudin = látka zabraňující srážení krve

    • střevo má vychlípeniny, v nichž se hromadí nasátá krev

Zástupci:

  • pijavka lékařská

    • živí se krví, saje na savcích a ptácích

    • dříve se používala v lékařství k odsátí krve (např. vysoký krevní tlak), pomáhá i ke vstřebání hematomu (krevní sraženiny)

obrazek

Obr. 4: Pijavka lékařská

  • chobotnatka rybí

    • má velké ploché přísavky

    • cizopasí na žábrách i kůži ryb (přenáší choroby na ryby)

  • pijavka koňská

    • dravá, živí se drobnými bezobratlými živočichy, nesaje krev

  • hltanovka bahenní

    • dravá, živí se drobnými bezobratlými živočichy, nesaje krev

Zdroje

BENEŠOVÁ, Marika. Odmaturuj! z biologie. Vyd. 1. Brno: Didaktis, 2003, 224 s. ISBN 80-862-8567-7.

HANČOVÁ, Hana a Marie VLKOVÁ. Biologie v kostce: [pro střední školy]. 1.vyd. Praha: Fragment, 1998, 151 s. ISBN 80-720-0111-6. 

PAPÁČEK, Miroslav. Zoologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 1994, 286 s. ISBN 80-858-2757-3.

POSPÍŠIL, Tomáš. Výukový materiál zpracovaný v rámci Projektu "Zkvalitňování výuky chemie a biologie na GJO "  CZ.1.07/1.1.26/01.0034 . Zdroj: http://chemiebiologie.gjo.cz/PLbiologie/Bi54.pdf    

SMRŽ, Jaroslav, Ivan HORÁČEK a Miroslav ŠVÁTORA. Biologie živočichů: pro gymnázia. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2004, 207 s. ISBN 80-7168-909-2. 

ZICHÁČEK, Vladimír. Zoologie. 1. vyd. Olomouc: FIN, 1995, 292 s. ISBN 80-855-7274-5.

Zoologie pro veterinární mediky. Zoologie.frasma [online]. 2012. vyd. [cit. 2014-08-31]. Dostupné z: http://www.zoologie.frasma.cz

Obrázky:

Obr. 1: Žížala - opasek.  [online]. [cit. 2014-11-01]. Dostupné z:http://files.pancelcino.webnode.cz/200000340-15410163b6/zizala.jpg

Obr. 2: Rozmnožování žížal. [online]. [cit. 2014-11-01]. Dostupné z: http://media1.webgarden.cz/images/media1:51052c96b5a7e.jpg/%C5%BE%C3%AD%C5%BEala%20obecn%C3%A12.jpg

Obr. 3: Nitěnka obecná [online]. [cit. 2014-11-01]. Dostupné z:http://www.zoologie.frasma.cz/mmp%200207%20krouzkovci/Obr.%20020710.nitenky.OS_zmensenina.jpg

Obr.  4: Pijavka lékařská [online]. [cit. 2014-11-01]. Dostupné z:http://www.zoologie.frasma.cz/mmp%200207%20krouzkovci/Obr.%20020713.pijavka%20lekarska.VB_zmensenina.JPG

Přílohy1
Pracovn__list_-____ala__Bi15
Pracovn__list_-____ala__Bi15.pdf
ELUC · Elektronická učebnice