Biologie
Opěrná soustava
Biologie
Obsah

Opěrná soustava (systema skeletale)

Základem opěrné soustavy je kostra, která tvoří pevnou oporu těla.

Je pasivním hybným aparátem a mimo jiné plní funkci ochrany jednotlivých orgánů před poškozením a to především pro mozek, srdce, plíce a jiné. Kromě kostí do soustavy patří taky vazy, které spojují kosti, šlachy, které spojují kosti, dále také svaly a chrupavky.

Funkce opěrné soustavy:

  • zajišťuje oporu těla, předurčuje jeho tvar a velikost;

  • slouží k ochraně orgánů a tkání;

  • je důležitý pevný prvek pohybového systému;

  • zabezpečuje rezervoár minerálních látek (Ca, P);

  • zajišťuje tvorbu krve → kostní dřeň.

Stavba kosti

  • okostice;

  • kostní tkáň;

  • kostní dřeň.

 

Povrch kosti - Okostice

  • Okostice (periost) tvoří povrch kosti. Je to pevná vazivová blána, která je inervována (tj. vedou do ní nervy a díky tomu je velmi citlivá) a vstupují do ní tepny a žily. Dále:

    • zajišťuje výživu kosti;

    • umožňuje růst kostí do šířky;

    • se na ni upínají svaly;

    • hojí zlomeniny → srůstání kostí.

Kostní tkáň

  • Vnitřní část kosti je tvořena kostní tkání, která je dvojího druhu:

    • Kompaktní (hutná) → je umístěna na povrchu kosti. Vytváří vrstvy tzv. lamely, které jsou uspořádány do válcovitých útvarů – osteonů (Haversových systémů).

    • Houbovitá → umístěna uvnitř kosti. Vytváří sítě a je to takový opěrný systém kosti.

Kostní dřeň

  • Je měkká tkáň, která vyplňuje vnitřek kostí. Existují tři druhy kostní dřeně:

    • červená kostní dřeň → vzniká z krevních destiček, červených a bílých krvinek. Od narození je ve všech kostech, později zůstává v plochých kostech, tj. lebka, pánev, hrudní kost, žebra, zánártní a zápěstní kosti;

    • žlutá kostní dřeň → vzniká z červené kostní dřeně prostupováním tukových buněk do kostní dřeně;

    • šedá kostní dřeň → vzniká ze žluté dřeně následkem ztráty tuku. 

 

Dílčí lekce5
1
Vývoj a růst kostí
2
Spojení kostí
3
Lebka
4
Kostra trupu
5
Kostra končetin
Zdroje
  • DYLEVSKÝ, Ivan. Somatologie – Učebnice pro zdravotnické školy a bakalářské studium. 1. vyd. Olomouc: EPAVA Olomouc s. r. o., 2000, 480 s. ISBN 978-80-86297-05-7.
  • FLEISCHMANN, Jaroslav a Rudolf LINC. Anatomie člověka II. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 240 s. ISBN 14-375-73.
  • KOPECKÝ, Miroslav a Martina CICHÁ. Somatologie pro učitele. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, 263 s. ISBN 80-244-1072-9.
  • KŘIVÁNKOVÁ, Markéta a Milena HRADOVÁ. Somatologie – Učebnice pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. a.s., 2009, 214 s. ISBN 978-802-4729-886.
  • PĚGŘÍM, Raromír a Antonín VALACHOVIČ. Anatomie a fyziologie člověka – učebnice pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1969, 516 s. ISBN 08-032-69.

Obrázky

  • Obr. 1: JÍLEK, Lubor, Elina TRÁVNÍČKOVÁ a kol. Biologie člověka pro IV. ročník gymnázií. 2. vyd. Praha: SPN, 1982, 267 s. ISBN neuvedeno.
  • Obr. 2: PĚGŘÍM, Raromír a Antonín VALACHOVIČ. Anatomie a fyziologie člověka – učebnice pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1969, 516 s. ISBN 08-032-69.
ELUC · Elektronická učebnice