Opravárenství a diagnostika

Základy technické diagnostiky

Obecně je technická diagnostika nauka sledující stav technického zařízení. Věnuje se metodám, prostředkům a principům umožňujícím provádět zkoumání v rámci diagnostického procesu. Je založena na dvou základních principech:

• diagnostika bez demontáže – snaha zachovat alespoň funkční skupinu při diagnostice,

• diagnostika je nedestruktivní – nedochází k poškození součásti.

Velmi důležitou okolností podmiňující provedení diagnostického úkonu je znalost funkce součásti, členu, funkčního celku i celého diagnostikovaného systému.

Technická diagnostika se zabývá nejen aktuálním stavem, ale i minulostí a budoucností zkoumaného objektu, tzn., že podle času rozlišujeme úlohy diagnostiky:

• diagnóza – zjištění současného stavu,

• prognóza – předpověď budoucího vývoje,

• geneze – určení příčiny poruchy v minulosti.

Diagnóza se skládá ze dvou částí:

• detekce poruchy – tzn. zhodnocení stavu v kategoriích bezvadný, provozuschopný, porucha, a z pohledu použitelnosti k provozu pak bezporuchový a poruchový,

• lokalizace poruchy – tzn. určování místa vzniku a příčin poruchy.

Z pohledu celkové péče o motorová vozidla, nebo jakékoli stroje je diagnostika používána jako:

• preventivní před údržbou,

• preventivní před opravou,

• následná po poruše.

Podle účelu lze diagnostiku motorových vozidel v zásadě rozdělit:

• provozní – k zajištění spolehlivého provozu bez zkoumání funkčních skupin,

• dílenskou – zkoumající stav funkčních skupin a celků i při demontáži, např. v opravnách,

• výzkumnou a zkušební – většinou prováděnou při výzkumu a vývoji vozidla.

V praxi lze úkoly technické diagnostiky shrnout:

• testování provozuschopnosti zařízení – detekce poruch,

• určení místa výskytu poruchy,

• stanovení příčiny poruchy – k odstranění její opakovatelnosti,

• předvídání provozu schopného stavu.

U všech strojů a strojních zařízení dojde během jejich provozu k poruše.

Poruchy vznikají z vnějších nebo vnitřních příčin. Vnější příčiny jsou nejčastější a jsou způsobovány např. nesprávnou obsluhou, zanedbanou údržbou nebo nedodržením jiných předpisů pro provoz zařízení. Vnitřní příčiny poruch jsou způsobeny nedokonalostí, nedostatky vlastního zařízení.

Provozuschopnost stroje nebo zařízení vždy končí poruchou.

V praxi se porucha vytváří v průběhu času, proto rozdělujeme poruchy:

• náhlé – časový interval vzniku poruchy je velmi krátký,

• postupné - časový interval vzniku poruchy je dlouhý.

Z hlediska příčin poruch strojů, strojních zařízení i vozidel lze tyto dále rozdělit:

• konstrukční poruchy – vzniklé při vlastním návrhu a projektové přípravě zařízení,

• technologické poruchy – vzniklé při vlastní výrobě zařízení, např. nedodržením technologických postupů atd.,

• provozní poruchy – vzniklé při vlastním provozu zařízení, např. přetěžováním zařízení při provozu.