Polovodičové paměti
Elektronickou pamětí rozumíme obvod, zařízení nebo materiál, který umožňuje uložení obsahu informace (zápis do paměti) a tuto uchovat do další doby, kdy je potřeba uloženou informaci opětovně získat pro další použití (čtení paměti).
Informaci, kterou je potřeba uložit k zapamatování do paměti, je nutné nejprve převést na číselnou hodnotu. Zpravidla se pro uložení číselných hodnot používá binární číselná soustava, která rozeznává pouze dva stavy, které se snadno realizují v elektronických číslicových obvodech. Pro uchování informace tedy stačí např. elektrické napětí, který má dva rozlišitelné úrovně (stavy).
Základní jednotkou ukládané informace je jeden bit (binary digit), jedna dvojková číslice. Tato číslice může nabývat dvou hodnot, které nazýváme „logická nula“ a „logická jednička“. Logická hodnota bitu může být reprezentována různými fyzikálními veličinami.
- přítomnost nebo velikost elektrického náboje;
- stav elektrického sekvenčního obvodu;
- směr nebo přítomnost magnetického toku;
- různá propustnost nebo odrazivost světla.
Paměti lze dělit z několika hledisek:
Podle energetické závislosti:
- paměti vyžadující pro zachování informace přísun energie paměti;
- nevyžadující pro zachování informace přísun energie.
Podle režimu práce s informací:
- paměti umožňující pouze čtení informace;
- paměti umožňující opakované čtení informace ale pouze jedno zapsání informace;
- paměti umožňující opakované čtení i záznam informace fyzikálního principu.