Řezání závitů

Principem výroby závitu je vytváření šroubovité drážky na základním válcovém tělese šroubu – dříku. Drážky můžeme vytvářet obráběním nebo tvářením. Závity šroubu se v průmyslu vytvářejí sériově. Podstatou ručního řezání závitů je vytvoření závitových drážek obráběním ručními závitořeznými nástroji.

Podstata a rozdělení závitů

Závit vznikne nejčastěji vyříznutím šroubovité drážky určitého profilu do dříku šroubu nebo do díry matice. Závit je obvykle vyvinut v pravé šroubovici a nazývá se pravý. Méně často se používá závit levý, který je vyvinut v levé šroubovici.

Druhy profilů

• Metrický závit je nejčastěji používaný závit.

Rozeznáváme metrické závity s hrubou a jemnou roztečí.

Závity s jemnou roztečí mají menší hloubku závitu a tomu pak odpovídá i jejich menší stoupání.

Hodí se pro krátké závity, závity na tenkostěnných trubkách, na zátkách a na stavěcích šroubech.

Pro hrubé i jemné závity jsou v ČSN uvedeny tři výběrové řady I.,II.,III.

Obvyklý je pravý závit, levý závit se používá pouze ve zvláštních případech.

Úhel profilu činí 60º. Veškeré rozměry závitu se udávají v milimetrech ( mm ).

Označování metrického závitu v dokumentech se uvádí písmenem velké M a průměrem v mm, u jemného závitu pak ještě uvedením stoupání v mm.

Výroba vnitřních závitů  - video

Závitořezné nástroje

Základní druhy ručních závitových řezných nástrojů

Nástroje pro řezání vnitřních závitů:

• Závitníky sadové,

• maticové,

• speciální

Sady závitníků a oček  - video

Závitník je nástroj sloužící k vyřezávání vnitřních závitů ve válcovém otvoru. Pro vyřezávání vnějších závitů se používá závitové očko. Oba nástroje se při práci upevňují do vratidla, které umožňuje jejich snadné uchopení a působení dostatečné síly.

Obr. 1: Závitníky

Obvykle se pro vytvoření vnitřního závitu používá sada tří závitníků, které za pomoci vratidla postupně vyříznou požadovaný závit (označeny jsou obvykle jedním a dvěma proužky, kalibrační závitník je bez proužku).

První závitník bere 30 %, druhý 60 % a třetí 10 % materiálu.

Pro vrtání průchozích děr v průmyslové výrobě bývá používám jediný třístupňový závitník, umožňující dokončit operaci bez výměn nástroje.

Závitník má tvar šroubu, v jehož závitu jsou vyfrézovány výřezy pro odvod vznikající třísky. Závitník je zakalen na vysokou tvrdost, vyroben může být z nástrojové oceli nebo z oceli rychlořezné.

Závitníky je třeba během řezání závitu mazat mazivem dle druhu zpracovávaného materiálu - spektrum vhodných maziv je široké, od mýdlové směsi pro řezání do hliníku a duralu po řepkový olej pro řezání do ocelí.

Při řezání závitů v litině se používá stlačený vzduch.

Pracovní postup

Obráběné součásti se upínají stejně jako při ručním zpracování materiálu.

Při řezání vnitřních závitů je důležité zvolit správný průměr díry.

S citem musíme pracovat zejména se závitníky malých průměrů, které se snadno v nesprávně vyvrtané díře nebo při neopatrné díře zlomí.

Pracovní postup při řezání vnitřních závitů

K usnadnění řezání závitů nebo závitové čelisti se upravují vrtané díry pro závit nejčastěji kuželovým záhlubníkem a na dříku se zhotovuje kuželovité sražení.

Při ručním řezání vnitřních závitů se na čtyřhran maticového nebo sadového závitníku nasadí vratidlo a závitník se zavede kolmo do díry.

Při řezání vratidlem pomalu otáčíme a zároveň vytváříme mírný tlak ve směru osy závitníku.

Po zaříznutí se závitník již vtahuje do díry sám.

S citem musíme pracovat zejména se závitníky malých průměrů, které se snadno v nesprávně vyvrtané díře nebo při neopatrné práci zlomí.

Pracovní postup při řezání vnějších závitů

Při ručním řezání vnějších závitů postupujeme podobně jako při řezání závitů vnitřních.

K ruční úpravě konce dříku se používá plochý pilník.

Při řezání většinou závitníky nebo závitovou čelist mažeme, čímž šetříme nástroje a získáváme zároveň kvalitnější povrch závitu.