Řezání závitů na vrtačce, vrtání složenými a sloučenými nástroji
Obsah

Řezání závitů na vrtačce, vrtání složenými a sloučenými nástroji

Řezání závitů na vrtačce

Závit vzniká vytvořením drážky ve tvaru šroubovice žádaného průřezu buď v díře (matice), nebo na povrchu (šroub).

Postup řezání souosého vnitřního závitu na vrtačkách (sloupové, stojanové) je jednoduchý, ale účinný. Závit je nutno vyrobit na jedno upnutí obrobku.

  • U orýsování středu díry se poloha díry určuje pomocí osových čar. Orýsování se provádí od základních hran nebo os obrobků.

  • Důlek ve sředu díry se provádí pomocí důlkovače. Vrcholový úhel důlkovače = 60˚. Kuželovitý tvar důlku dává vrtáku první vedení (vystředění vrtáku).

                                                                                                                                                    Doporučené pro žáky ZŠ.

Obr. 1: Důlkovač

  • Středicí vrták se vystředí na střed kuželového důlku, osa díry je totožná s osou nástroje.

Obr. 2: Středicí vrták

 

 

Obr. 3: Navrtávák NC

  • Otvor se předvrtá vrtákem. Velikost předvrtané díry se určí v závislosti na rozměrech závitu (dle tabulek).

Obr. 4: Vrták

  • Na průběžné díry se používají závitníky s náběhovou, řeznou a kalibrovací částí (maticový závitník).

 

Obr. 5: Maticový závitník

 

  • Na slepé díry se používají strojní závitníky s krátkým náběhem, nebo sadové závitníky. Ruční sadové závitníky vyřezávají závitové drážky postupně jednotlivými závitníky v sadě. Sadové závitníky mají označení na stopce (jedna čárka pro první, dvě čárky pro druhý a bez čárky pro dokončovací závitník). Ve slepých dírách se závity řežou ručně.

 

Obr. 6: Sadový závitník

 

Závitník má středicí důlek. Ke středění použijeme trn zbroušený do špičky, jenž je upnut ve sklíčidle.

Tento způsob řezání závitu je velice rychlý a přesný. Závitník je upnut v klasickém vratidle. Na pinolu se ručně lehce tlačí, vratidlem se otáčí ve směru stoupání závitníku.

Souosý závit je i za použití maticového závitníku ručně velice těžce vyrobitelný.Kvůli značnému tření, jež vzniká při řezání závitu, je potřeba vydatného chlazení i mazání.

Obr. 7: Strojní závitník pro slepé otvory

 

 

Obr. 8: Kombinovaný závitník

 

Vrtání složenými a sloučenými nástroji

Speciální nástroje se využívají zejména v sériové výrobě, především u  komplikovaných tvarů, zpětného obrábění a extrémního vyložení. Sdružený dokončovací nástroj je nutné použít pro dodržení souososti dvou či více otvorů.

Obr. 9: Stupňovitý vrták

Vyšší pořizovací cena a delší dodací termín jsou zdánlivou nevýhodou speciálních nástrojů. Vyhlášení výrobci nástrojů udělali i v této oblasti velký krok kupředu, a to vytvořením specializovaných výrobních dílen a použitím nejnovějších 3D konstrukčních softwarů. Tyto softwary automaticky generují CNC program a následně výrobu nástroje. Problém dodacích termínů tím je  významně zkrácen.

Kombinované nástroje

Kombinované nástroje patří do významné skupiny speciálních nástrojů. Použitím stupňovitých či sdružených nástrojů se zkracuje strojní čas a počet výměn nástrojů. Běžnými představiteli kombinovaných nástrojů jsou vrtáky doplna zahrnující též operace srážení či zahlubování. Dalšími představiteli jsou stupňovité nástroje jako jsou záhlubníky, výstružníky a soustružnické držáky.

Obr. 10: Stupňovitý nástroj

 

 

Kazety

Při vytváření velkých a přesných děr do obrobku je řešením kazeta. Jsou většinou axiálně a radiálně stavitelné, některé typy mají i mikromechanismus pro nastavování v setinách milimetru.

 

Obr. 11 Vrtací tyč

Sdružený vrták 90° a 120°

Obr. 12: Výkres

 

Obr. 13: Sdružený vrták k obrázku 12

Sdružený vrták pro M 6 a hranu

Obr. 14: Výkres

 

Obr. 15: Sdružený vrták k obrázku 14

 

 

Zdroje

  • DOBROVOLNÝ, Bohumil. Broušení kovů. 1. vyd. Praha: SNTL, 1959, 102 s.
  • HLUCHÝ, Miroslav, Jan KOLOUCH a Rudolf PAŇÁK. Strojírenská technologie 2. 2., upr. vyd. Praha: Scientia, 2001, 316 s. ISBN 80-718-3244-8.
  • HLUCHÝ, Miroslav, Rudolf PAŇÁK a Oldřich MODRÁČEK. Strojírenská technologie 1. 3., přeprac. vyd. Praha: Scientia, 2002, 173s. ISBN 80-718-3265-0.
  • KOCMAN, K., PROKOP, K. Technologie obrábění. Brno: Akademické nakladatelství CERN Brno, s.r.o., 2001. 274 s. ISBN 80-214-196-2.
  • KŘÍŽ, R., VÁVRA, P. a kol. Strojírenská příručka. Praha: Scientia, spol. s r. o., 1996. 220 s. ISBN 80-7183-024-0.
  • KUCHTOVÁ, Valina. Speciální nástroje jako cesta k produktivitě. MM Průmyslové spektrum [online]. 2012, č. 4, 11.04.2012 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z: http://www.mmspektrum.com/clanek/specialni-nastroje-jako-cesta-k-produktivite.html
  • LEINVEBER, Jan a Pavel VÁVRA. Strojnické tabulky: pomocná učebnice pro školy technického zaměření. 5., upr. vyd. Úvaly: Albra, 2011, 927 s. ISBN 978-80-7361-081-4.
  • OUTRATA, Jiří. Technologie pro brusiče: Učební text pro 1. r. OU a UŠ oboru brusič kovů. Praha: SNTL, 1965. ISBN 2585.
  • ŘASA, Jaroslav a Vladimír GABRIEL. Strojírenská technologie 3, metody, stroje a nástroje pro obrábění 1. díl. Praha: Scientia, 2005 ISBN 80-7183-337-1

Obrázky: