Rostlinná buňka
Obr. 1: Rostlinná buňka
Rostlinná buňka se řadí mezi eukaryotické buňky, má však několik vlastních charakteristických rysů.
Charakteristické rysy rostlinné buňky
-
Centrální vakuola obsahuje organické i anorganické látky a je obklopená membránou zvanou tonoplast.
-
Buněčná stěna je složená z celulózy a hemicelulózy, pektinu a mnohdy i ligninu, produkuje ji protoplast na vnější stranu cytoplazmatické membrány.
-
Mezibuněčné spoje, známé jako plazmodezmy, otvory v primární buněčné stěně, skrz něž prochází cytoplazmatická membrána a provazce endoplazmatického retikula.
-
Plastidy vzniklé endosymbiózou. Patří k nim především chloroplasty, obsahující chlorofyl a biochemické látky sloužící k fotosyntéze, u mnohých rostlin však také amyloplasty, obsahující škrob a chromoplasty bohaté na barevné pigmenty bez fotosyntetické funkce.
-
Zásobní látkou je škrob.
Velikost buněk -
Nejmenší eukaryotické buňky má zelená řasa Ostreococcus tauri, a to asi jeden μm, tzn. menší než např. buňka bakterie Escherichia coli. Naopak velkých rozměrů (až jeden metr) dosahuje jednobuněčná zelená řasa rodu Caulerpa.
-
Specializace rostlinných buněk
-
U mnohobuněčných rostlin dochází k tvarové a funkční specializaci rostlinných buněk. Už zelená řasa rodu Volvox tvoří kulovité kolonie, v nichž jsou buňky spojeny navzájem otvory v cytoplazmatické membráně a některé buňky se v nich již specializují na pohlavní rozmnožování. U vyšších rostlin vznikají specializovaná pletiva. Ty se podle tvaru a tloušťky jejich buněčné stěny dělí na parenchym, kolenchym a sklerenchym, podle funkce na pletiva dělivá, krycí, vodivá a základní.
- CAMPBELL, Neil A et al. Biology: concepts. 4th ed. San Francisco: Benjamin Cummings, c2003, xxxvii, 781 p. ISBN 080536627X.
- JONES, Mary and JONES, Geoff. Biology. Cambridge University Press, 2002. ISBN 0 521 45618 5 paperback
