Rostlinná buňka

Obr. 1: Rostlinná buňka

Rostlinná buňka se řadí mezi eukaryotické buňky, má však několik vlastních charakteristických rysů.

Charakteristické rysy rostlinné buňky

• Centrální vakuola obsahuje organické i anorganické látky a je obklopená membránou zvanou tonoplast.

• Buněčná stěna je složená z celulózy a hemicelulózy, pektinu a mnohdy i ligninu, produkuje ji protoplast na vnější stranu cytoplazmatické membrány.

• Mezibuněčné spoje, známé jako plazmodezmy, otvory v primární buněčné stěně, skrz něž prochází cytoplazmatická membrána a provazce endoplazmatického retikula.

• Plastidy vzniklé endosymbiózou. Patří k nim především chloroplasty, obsahující chlorofyl a biochemické látky sloužící k fotosyntéze, u mnohých rostlin však také amyloplasty, obsahující škrob a chromoplasty bohaté na barevné pigmenty bez fotosyntetické funkce. 

• Zásobní látkou je škrob.
  
  Velikost buněk

•  Nejmenší eukaryotické buňky má zelená řasa Ostreococcus tauri, a to asi jeden μm, tzn. menší než např. buňka bakterie Escherichia coli. Naopak velkých rozměrů (až jeden metr) dosahuje jednobuněčná zelená řasa rodu Caulerpa.
   

• Specializace rostlinných buněk

• U mnohobuněčných rostlin dochází k tvarové a funkční specializaci rostlinných buněk. Už zelená řasa rodu Volvox tvoří kulovité kolonie, v nichž jsou buňky spojeny navzájem otvory v cytoplazmatické membráně a některé buňky se v nich již specializují na pohlavní rozmnožování. U vyšších rostlin vznikají specializovaná pletiva. Ty se podle tvaru a tloušťky jejich buněčné stěny dělí na parenchym, kolenchym a sklerenchym, podle funkce na pletiva dělivá, krycí, vodivá a základní.