Rtuť, hydrargyrum, 80Hg
Nejvýznamnějším minerálem obsahujícím rtuť je cinabarit (rumělka) HgS.
Z něho se rtuť vyrábí pražením a následnou kondenzací par rtuti:
HgS + O2 → Hg + SO2
Ryzí rtuť se v přírodě objevuje vzácně.
Vlastnosti
Rtuť je stříbrolesklá kapalina s velkou hustotou. Za normální teploty se vypařuje. Páry rtuti a rozpustné sloučeniny rtuti jsou velmi jedovaté. Po rozbití teploměru se musí rtuť zlikvidovat posypáním buď zinkovým prachem – vznikne amalgám, nebo sírou – vznikne HgS. Teplem se rtuť pravidelně roztahuje. Dobře vede teplo a elektrický proud. S kovy tvoří slitiny – amalgámy.
Rtuť je ušlechtilý kov, reaguje jen s kyselinami, které mají oxidační účinky:
Hg + 2 H2SO4 (konc.) → HgSO4 + SO2 + 2 H2O
6 Hg + 8 HNO3 (zřeď.) → 3 Hg2(NO3)2 + 2 NO + 4 H2O
Hg + 4 HNO3 (konc.) → Hg(NO3)2 + 2 NO2 + 2 H2O
Použití
Rtuť se používá do teploměrů a tlakoměrů, do rtuťových výbojek (horská slunce), jsou z ní elektrody v polarografii. V zubním lékařství se na plomby používají amalgámy stříbra. Dále se používá na výrobu třaskavin a rtuťových mastí.
Sloučeniny rtuti
Rtuťné sloučeniny obsahují dimérní kation Hg22+.
Chlorid rtuťný (kalomel) Hg2Cl2 je bílý, nerozpustný ve vodě. Využití má v lékařství.
Dusičnan rtuťný Hg2(NO3)2 tvoří bezbarvé krystalky rozpustné ve vodě. Je vysoce toxický.
Chlorid rtuťnatý (sublimát) HgCl2 je málo rozpustný ve vodě a vysoce toxický. Využívá se v lékařství jako dezinfekční prostředek.