Složené lipidy
Stavebními složkami složených lipidů jsou kromě vyšších karboxylových kyselin a alkoholů další látky (např. kyselina fosforečná, cukr, …). Ve svých molekulách mají hydrofobní i hydrofilní skupiny, což jim umožňuje vytvářet ve vodném prostředí uspořádané struktury.
Fosfolipidy
Jedná se o estery vyšších mastných kyselin s glycerolem (fosfoglyceridy) nebo sfingosinem (sfingofosfolipidy). Kromě toho obsahují ještě esterově vázanou kyselinu fosforečnou.
Obr. 1: Obecný vzorec fosfolipidů
Fosfolipidy mají ve své molekule oblast polární (kyselina fosforečná) a nepolární (mastné kyseliny). Pro svůj polární charakter se molekuly fosfolipidů orientují na rozhraní voda – vzduch nebo voda- lipidová fáze tak, že jejich hydrofilní (polární, smáčivá) část se zanořuje do vodné fáze, zatím co hydrofobní (nepolární, nesmáčivá) část se orientuje do vzduchové nebo lipidové fáze. To umožňuje vytváření monomolekulových vrstev na povrchu vodných roztoků anebo vytváření dvojvrstev, což je základem biologických membrán.
Membrána je tvořena dvěma vrstvami lipidů (fosfolipidů), jejich hydrofobní konce jsou otočené k sobě. Je polopropustná (semipermeabilní), tzn. že propouští do buňky jen některé látky. Je nepropustná pro iontové a polární látky, naopak je propusná pro vodu, nepolární a malé molekuly.
Obr. 2: Lipidová dvojvrstva
Jeden z neznámějších zástupců je lecitin – zástupce skupiny fosfoglyceridů. Je základní složkou biomembrán, také je zastoupen v mozkové a nervové tkáni. Vyskytuje se ve vaječném žloutku a semenech rostlin. V potravinářství se využívá jako emulgátor a disperzní prostředek (výroba čokolád, rozpustných polévek,...). Vyrábí se ze sojových bobů, ale i z vaječného žloutku.
Glykolipidy
Obsahují glykosidicky vázanou cukernou složku na lipidovou část. Jako cukerná složka bývá nejčastěji vázána galaktóza nebo glukóza. Glykolipidy se vyskytují v játrech, slezině, v buněčných membránách, v šedé kůře mozkové.
Lipoproteiny
Vznikají spojením lipidů se specifickými bílkovinami. Lipoproteinové částice mají kuličkové struktury, jejichž jádro se skládá z triacylglycerolů a esterů cholesterolu a obal tvoří specifické apoproteiny, fosfolipidy a volný cholesterol.
Obr. 3: Lipoproteinová částice
Lipoproteiny umožňují v organismu transport molekul hydrofobních tuků krevní plazmou (netransportují pouze volné mastné kyseliny, ty jsou transportovány albuminy). Mají specifický charakter, tzn. určitý typ lipoproteinů transportuje určitý typ tuků. Jsou ve vodě rozpustné.
Mají proměnlivé složení, a proto se rozdělují podle hustoty. Hustota lipoproteinu je dána vzájemným poměrem apoproteinu a lipidické složky. Podle hustoty lze lipoproteiny rozdělit do 4 tříd:
- Chylomikrony
Vznikají v organismu po tučném jídle nebo při metabolických poruchách lipoproteinů. Jsou to velké částice s velmi nízkou hustotou. Jsou tvořeny převážně triacylglyceroly, mají nejnižší obsah apoproteinů.
Chylomikrony přenášejí triacylglyceroly přiváděné potravou ze střeva k jiným tkáním, kde se triacylglycerolové jádro chylomikronů hydrolyzuje, vznikající produkty jsou přeneseny do jater a zde katabolizovány. Díky tomu mizí chylomikrony po jídle rychle z cirkulace a v plazmě zdravých lidí je prakticky nenalezneme.
- VLDL – lipoproteiny o velmi nízké hustotě
Mají obdobné složení jako chylomikrony. Jsou syntetizovány v játrech, slouží k přenášení triacylglycerolů z místa syntézy k jiným tkáním (zejména tukové, svalové).
- LDL (low density lipoprotein) – lipoproteiny o nízké hustotě
Vznikají v plazmě z VLDL. Přenášejí většinu plazmatického cholesterolu do okrajových tkání organismu. Mají značný patologický význam – osoby se zvýšeným LDL mají vyšší riziko aterosklerózy.
- HDL ((high density lipoprotein) – lipoproteiny o vysoké hustotě
Jedná se o nejmenší lipoproteiny, obsahují nejvíce bílkovin a lipidickou složkou jsou fosfolipidy. HLD se syntetizují v játrech a střevní stěně. Transportují nadbytečný cholesterol z cév do jater, jimiž je vylučován. Vyšší obsah HDL v krevní plazmě znamená nižší výskyt aterosklerózy.
