Stavba bakterií

Bakterie mají prokaryotický typ buňky.

Velikost prokaryotické buňky se pohybuje v desetinách až desítkách mikrometrů (µm).

Bakteriální buňka je od svého okolí oddělena tuhým obalem – buněčnou stěnou. Buněčná stěna uděluje buňce tvar a mechanicky ji chrání před vlivy vnějšího okolí. Na povrchu bývá slizové pouzdro, bičíky (jeden a více, umožňují pohyb) a fimbrie (usnadňují bakteriím přilnutí k různým povrchům).

Vnitřní prostor buňky vyplňuje protoplast, tj. cytoplazma obsahující různé struktury, která je na povrchu kryta cytoplazmatickou membránou.

Jaderná hmota, nukleoid, není od okolní cytoplazmy oddělena membránou a mimo jiné ji tvoří jedna většinou kruhová molekulou DNA. V cytoplazmě jsou kromě DNA přítomny plazmidy. Jsou to malé kruhové molekuly DNA, z nichž některé mají schopnost pronikat z jedné buňky do druhé.

V cytoplazmě se nacházejí tělíska – ribozomy, jejichž funkcí je tvorba bílkovin.

Za nepříznivých podmínek ztratí bakteriální buňka část vody, cytoplazma se zahustí a na povrchu se vytvoří ochranná vrstva. Buňka se mění na sporu, která se nemnoží. Spory jsou velmi odolné, odolávají teplotám až -190 °C i 100 ˚C. V nepříznivých podmínkách přežívají i několik let.

                                    .

Obr. 1: Stavba bakteriální buňky

Tvar bakterií

Bakterie mají dva základní tvary těla, kulovitý – koky a tyčinkovitý. Důležitým rozlišovacím znakem je počet a uspořádání bičíků.

Obr. 2: Tvary bakterií

Rozmnožování bakterií

Bakterie se rozmnožují příčným dělením (binární dělení). Chromozom se zdvojí, buňka se protáhne, uprostřed se vytvoří přehrádka a buňka mateřská se rozdělí na dvě buňky dceřiné. Některá prokaryota se mohou dělit každých 15 minut.

Obr. 3: Binární dělení prokaryot