Tesařské konstrukční spoje

Jsou tradičním způsobem, jak spojovat dřevěné prvky. Jejich nevýhodou je pracná výroba a v místě jejich použití dochází k oslabení průřezu. Dříve  byly tesařské spoje složité a pracné.

Tesařský spoj je nejběžnější způsob spojování dřevěných prvků. Dřevěné konstrukce se vytvářejí spojováním jednotlivých dřevěných prvků tak, aby vznikla základní nosná část nejrůznějších dřevěných výrobků.

Veškeré síly působící na střechu (voda, sníh, vítr a zejména vlastní hmotnost konstrukce) musely být zachyceny a vedeny rovnou do podpory (zdi). Boční síly nemohly vznikat z důvodu zborcení stavby. V současnosti se pozednice uchycuje do železobetonového věnce (vyztužení a zpevnění zdiva), který zachycuje boční síly vzniklé ve střešní konstrukci. Tímto železobetonovým věncem se střešní konstrukce velmi zjednodušila a vznikl tzv. novodobý krov.

V novodobém krovu se setkáme s těmito spoji:

Obr. 1: Současné tesařské spoje

V současné době jsou u konstrukce střechy nejpoužívanější spoje:

• Plátování - zhotovujeme pomocí pil, kdy hloubka plátu je do ½ tloušťky pozednice a délka plátu je dvojnásobná. Tento spoj používáme pro délkové  spojení  vaznic.

Obr. 2: Plátování - vzorek, rozložený spojObr. 3: Plátování - vzorek, složený spoj Obr. 4: Plátování - skutečnost

• Přeplátování - zhotovujeme pomocí pil, kdy hloubka plátu je do ½ tloušťky pozednice.  Tento spoj používáme pro rohové  spojení  vaznic.

Obr. 5: Přeplátování - vzorek, rozložený spojObr. 6: Přeplátovani - vzorek, složený spoj 

Obr. 7: Přeplátovaní - skutečnost

• Čep a rozpor (ostřih) - zhotovujeme pomocí pil a dlát, kdy velikost čepu je 1/3 materiálu. Tento spoj používáme pro spojení krokví v hřebenu.

Obr. 8: Čep a rozpor (ostřih) - vzorek, složený spoj Obr. 9: Čep a rozpor (ostřih) - skutečnost

• Lípnutí - zhotovujeme pomocí pil. Tento spoj používáme pro spojení námětkové krokve s nárožní či úžlabní krokví.

Obr. 10: Lípnutí - vzorek, rozložený spojObr. 11: Lípnuti - skutečnost

• Zapuštění -  zhotovujeme pomocí pil. Tento spoj používáme pro spojení sloupku (v ploše) čelem druhého trámu, zapuštění je cca. 20 mm.

Obr. 12: Zapuštění - vzorek, rozložený spojObr. 13: Zapuštění - vzorek, složený spoj

Obr.14: Zapuštěni - skutečnost

• Osedlání – zhotovujeme pomocí pil, kdy hloubka osedlání nesmí být víc jak do 1/3 tloušťky krokve. Tento spoj používáme pro spojení krokve s vaznicí.

o   Přímé

Obr. 15: Osedlání přímé - vzorek, rozložený spojObr. 16: Osedlání přímé - vzorek, složený spoj

Obr. 17: Osedlání přimé - skutečnost

o   Nárožní

Obr. 18: Osedlání nárožní - vzorek, rozložený spojObr. 19: Osedlání nárožní - vzorek, složený spoj

Obr. 20: Osedlání nárožní - skutečnost

o   Úžlabní

Obr. 21: Osedláni úžlabní - vzorek, rozloženýspojObr.  22: Osedlání úžlabní - vzorek, složený spoj

Obr. 23: Osedlání úžlabní - skutečnost

• Čep a dlab - zhotovujeme pomocí pil a dlát, kdy velikost čepu je 1/3. Tento spoj používáme pro spojení sloupku, pásku s vaznicemi.

Obr. 24: Čep a dlab - vzorek, rozložený spojObr .25: Čep a dlab - vzorek, složený spoj

Obr. 26: Čep a dlab - skutečnost

• Kampování – pro spojení šikmých dřev, brání vzájemnému pootočení dřev. Dnes je úspěšně nahrazováno kovovými prostředky - tzv. Bulldog.

Obr. 27: Kampování - vzorek, složený spoj

Obr. 28: Kampování - skutečnost

Přesné umístění tesařských spojů v konstrukci ukáže tzv. profil krovu. Tesař vychází z výkresu v měřítku 1:50, kdy nakreslí profil plné vazby ve skutečné velikosti na vodorovné pracovní podlaze. Je nutné před vykreslením ověřit skutečné rozměry přímo na stavbě. V profilu se vyrýsují všechny konstrukční prvky (vazní trám, sloupky, pozednice, krokve, kleštiny). Z důvodů překrytí při obrýsování je nutné přetahovat všechny čáry při vynášení profilu tak, aby je bylo možné opsat. Po vyrýsování šablony se provede kontrola a pak se přistoupí k opisování to-jest vyrýsování jednotlivých součástí krovu dle skutečné velikosti spolu s rýsováním sedel, čepů, dlabů, čel atd.

Obr. 29: Příklad výkresu

Postup vynesení krovu

1. Vykreslí se profil na pracovní ploše

2. Po zaříznutí horního konce se krokve doplní opsání ostřihu (čep a rozpor) a v ostřihu se spojí kolíkem.

3. U okapu se zafixují (např. šikmo zatlučenými hřebíkem do dřevené podlahy).

4. Narýsují se sedla pozednic a vaznic, kleštiny.

5. Sloupky se položí pod vaznice a opíší se čepy do vaznice, vazního trámu a dlaby pro vzpěry.

6. Na vazních trámech se opíší a provedou dlaby pro sloupky a vzpěry. Na sloupcích se provedou šikmé čepy se zapuštěním.

7. Pak se celá stolice na profilu zkušebně sesadí a opraví se případné nedostatky. Označí se římskými číslicemi.

8. Podélná vazba se provede po plné vazbě. V páscích se provedou čepy. Sloupky s vaznicí je třeba vždy správně úhlovat a pásky musí svými čely dobře dosedat do dlabu.

9. Opsání vazby a vyřezání

Obr. 30: Založení profilu

Obr. 31: Vyřezaní krovu

Zhotovení tesařský spojů

1. Základní pravidla při zhotovení spoje­

Pevnost a trvanlivost dřevěných výrobků a konstrukcí je přímo závislá na pevnosti spojů. Spoje proto musejí být zhotoveny odborně, přesně a pečlivě a vhodně zajištěny. Styčné plochy musejí být rovné a musejí k sobě doléhat tak, aby byly splněny předpoklady dostatečné únosnosti. Při sestavování musejí jednotlivé prvky do sebe snadno, ale přitom přesně zapadat nebo k sobě přiléhat.

2. Rýsovací a měřící pomůcky pro zhotovení tesařského spoje

Druh použité měřící a rýsovací pomůcky určuje tvar materiálu a zvolený tesařský spoj. Používáme pravítko, metr, úhelník, pokosník, rejsek atd.

Délku a šířku měříme pravítkem, skládacím nebo svinovacím metrem. Na měření tloušťky  je vhodné použít posuvné měřidlo. Pravé úhly vynášíme úhelníkem. Pro vynášení úhlů používáme pokosník, který nastavujeme pomocí úhelníku. Rýsovadlem (rejskem) rýsujeme rýhy rovnoběžné s hranou. Dlouhé čáry vyznačujeme pomocí šňůrky s rudkou.

3. Přidržovací pomůcky pro zhotovení tesařského spoje

Materiál musí být vždy pevně upnut, položen, aby nedošlo jeho sesunutí a následnému poškození či úrazu. K připevnění používáme truhlářské hoblice s vozíky a poděráky. Trámy ukládáme na tesařské kozy (z důvodu bezpečné manipulace při zhotovení spoje, při položení trámu na zemi hrozí poškození nástroje či úrazu v zohnuté poloze) a zajišťujeme svěrkou. Volné konce podpíráme podpíracím pahýlem. Drobné součásti můžeme upnout do svěráku.

4. Nářadí pro zhotovení tesařského spoje

Pro zhotovení těchto spojů nám postačí běžné nářadí jako jsou ruční či mechanizované pily, kladivo, palička, rašple, pilníky, vrtačka, atd. Pracujeme pouze s nepoškozeným a ostrým nářadím, které nám zajistí dodržení přesnosti a kvality tesařského spoje.

5. Způsob měření tesařského spoje

Každý spoj oslabuje materiál a tím ovlivňujeme (snižuje) statickou pevnost konstrukce. V místě spojení by dřevo mělo být bez vad, jako jsou zejména suky a trhliny. Rozměry na řezivo rýsujeme měkkou tesařskou tužkou a pokud možno na pravou stranu desek, fošen a trámů, protože na levé straně deska lépe leží. Rýsované čáry musí být správné a přesné. Správné čáry a rysky označujeme křížkem, chybné vlnovkou. V čele materiálu bývají trhliny, které odřežeme, suky a jiné vady se snažíme vymanipulovat nebo spoje umístit mimo tyto vady (oslabují pevnost a tuhost spoje).

Materiál využíváme hospodárně a zkoušíme co nejlepší rozvržení, aby odpadu bylo co nejméně.

Práci při obrýsovávání, kování a spojovacích prostředků si zjednodušujeme pomocí šablon.

6. Vyřezání tesařského spoje

V praxi se nejvíce používají pily, dláta, paličky, kladiva, tesařská sekery, vrtačky a různé klíče. Volba závisí na zvoleném spoji a na vybavenosti pracoviště či stavby. Obecně lze říci, že kvalita tesařského spoje závisí na dobře zvoleném nářadí, jeho technickém stavu a zručnosti tesaře. Tesařské spoje lze běžně vyřezat řetězovou pilou.

Při měření, rýsování a zhotovení máme na paměti přísloví: „Dvakrát měř, jednou řež!“.

Obr. 32: Motorová řetězová pila

Můžeme využít i ruční pásové pily. Lze s ní upravit také zhlaví trámů.

Obr. 33: Ruční pásová pila

Řezání s ruční pásovou pilou můžete zhlédnou na videu č. 1.

Příklad vyřezání vazby včetně tesařských spojů můžeme zhlédnout na videu č. 2.

7. Zajištění  tesařského spoje

Tesařské spoje musejí být zabezpečeny. Prvky krovu musí být zajištěny  tak, aby se nezměnila vzájemná poloha spojovaných dřev. Pro zajištění dvou nebo více dřevěných částí spojenými tesařskými spoji se používají mechanické spojovací prostředky. Tradičním zajištěním tesařského spoje byly dřevěné kolíky z tvrdého dřeva. V současnosti to jsou hřebíky, šrouby, kolíky, skoby, kovové spojky, třmeny apod.

Obr. 34: Zajištění tesařského spoje - kolíkemObr. 35: Zajištění tesařského spoje - tesařská skoba

Obr. 36: Zajištění tesařského spoje svorníkem - šroubem

8. Okrasné využití tesařského spoje

O tesařském spoji můžeme říci, že nám oslabuje konstrukci a zároveň zajišťuje mechanické vlastnosti konstrukce. Na druhé straně je krásný a esteticky vytváří celek, který dotváří vnímání konstrukce.  Spoje jsou vnímány na hraněném řezivu tak i na kulatině. Na kulatině jsou spoje využívány při výrobě dřevostaveb zejména srubů, pergol, altánů, kde se uplatňuje především přeplátování.

Obr. 37: Roh srubové stavby

Obr.38: Detail vazby krovuObr.39: Detail vazby krovu

Příklad vyřezání rohového přeplátování u srubů můžeme zhlédnout na videu č. 3.

BOZP při zhotovení tesařských spojů

Při zhotovení tesařského spoje dbáme těchto hlavních zásad:

• správně volíme a používáme osobní ochranné pomůcky (základní jsou pracovní boty, pracovní oděv, rozšiřující jsou rukavice, chrániče sluchu, očí, břicha, atd) v závislosti na druhu vykonávané práce
• pracovní oděv při práci se strojním zařízením a na strojích musí být řádně upnut bez vlajících konců rukávů
• materiál musí být bezpečně upnut při zhotovení tesařského spoje
• volíme vhodné nářadí a pomůcky při zhotovení tesařského spoje a dodržujeme bezpečnou manipulaci s nimi, aby nedošlo k poškození nástroje či úrazu
• pracovní nářadí a pomůcky používáme nepoškozené a ostré
• pracovní nářadí a pomůcky odkládáme, aby nedošlo k jejich samovolnému pádu nebo spuštění
• drobné poranění na stavbě musíme ošetřit a zapsat do knihy drobných poranění