Vlastnosti obecných dvojbranů

Obr. 1: Značení obecného dvojbranu

Vzhledem k tomu, že dvojbrany mají dva páry svorek (2 brány) a čtyři obvodové veličiny (obr. 1), je chování dvojbranu úplně popsáno (charakterizováno) vyjádřením vzájemných závislostí veličin U₁, I₁, U₂, I₂. K tomu je třeba dvou nezávislých funkčních vztahů (charakteristických funkcí), v nichž dvě veličiny jsou nezávisle proměnné a druhé dvě veličiny jsou závisle proměnné. Podle toho, které dvě z obvodových veličin se volí za nezávisle proměnné, mají charakteristické funkce jednoho a téhož dvojbranu různý tvar. Z uvedených čtyř veličin lze vytvořit celkem šest různých soustav (dvojic) rovnic. Nejčastěji se používá admitanční soustava (označovaná Y), která je vyjádřena vztahy:

$I_{1}=Y_{1}(U_{1},U_{2})$

$I_{2}=Y_{2}(U_{1},U_{2})$

Obecné vztahy vyjadřují, že vstupní i výstupní proud jsou veličiny závislé na vstupním a také na výstupním napětí. Protože proudy I₁ a I₂ jsou funkce dvou proměnných, je nutné pro znázornění těchto závislostí v rovině zvolit vždy jednu z proměnných za konstantu (pak se nazývá statický parametr) a vyjádřit závislost jako parametrickou soustavu křivek. Jednotlivé parametry Y mají rozměr vodivosti a používají např. u unipolárních tranzistorů.

Druhá soustava se nazývá hybridní (označuje H) a obecné rovnice jsou:

$U_{1}=H_{1}(I_{1},U_{2})$

$I_{2}=H_{2}(I_{1},U_{2})$

Pro grafické znázornění v rovině platí stejné zásady jako u admitančních parametrů. Jednotlivé konkrétní parametry mají rozměr odporu, vodivosti a bezrozměrného čísla. Tyto parametry se používají pro popis vlastností nízkofrekvenčních tranzistorů a v příslušné kapitole budou probrány podrobněji.

Vlastnosti obecných dvojbranů

Obrázky