ZÁKLADNÍ ORITENTACE NA LIDSKÉM TĚLE
V medicíně se k označení částí lidského těla, rovin a směrů používá latinské názvosloví.
Anatomická poloha vyhovuje popisu těla v jakékoliv jeho poloze nebo v jakékoliv poloze jednotlivých částí těla a umožňuje jednoznačné určení směrů.
Orientace na lidském těle vždycky vychází ze základního anatomického postoje člověka:
-
vzpřímený stoj;
-
horní končetiny jsou svěšeny podél těla;
-
dlaně směřují vpřed;
-
dolní končetiny jsou rozkročeny na šíři ramen.
Z tohoto postavení vycházíme v každé situaci popisování polohy těla nebo orgánů.
Anatomická nomenklatura
-
Nomenklatura = z latiny - systém pojmenovávání a zařazování objektů do kategorie.
-
S poznáváním stavby lidského těla bylo zapotřebí vyvíjet i způsob pojmenování.
-
Kvůli rozmanitosti lidských pohybů byla potřeba vytvořit jednotné stanovisko a jednotný postup při určování těchto pohybů → vznikla speciální terminologie.
-
Základy názvosloví byly položeny ve starověké latině a řečtině.
-
V roce 1955 pařížská dohoda položila základ všech dalších verzí → v roce 1960 v New Yorku mezinárodně uznána.
Orientace na těle
- Při určování směru na trupu a končetinách vycházíme ze 4 základních rovin a 3 os.
