Zinek, zincum, 30Zn
Zinek se vyskytuje v zinkových rudách: sfalerit (blejno zinkové) ZnS, smithsonit ZnCO3.
Vyrábí se buď pražením a redukcí:
2 ZnS + 3 O2 → 2 ZnO + 2 SO2
ZnO + C → Zn + CO
Nebo elektrolyticky:
ZnO + H2SO4 → ZnSO4 + H2O
ZnSO4 → Zn2+ + SO42–
Zn2+ + 2 e → Zn
Vlastnosti
Zinek je modrobílý kov, měkký, odolný vůči korozi. Je velmi reaktivní a má (na rozdíl od kadmia) amfoterní charakter. Reaguje s kyselinami:
Zn + 2 HCl → ZnCl2 + H2
Zn + H2SO4 (zřeď.) → ZnSO4 + H2
Zn + 2 H2SO4 (konc.) → ZnSO4 + SO2 + 2 H2O
4 Zn + 10 HNO3 → 4 Zn(NO3)2 + NH4NO3 + 3 H2O
A také s hydroxidy:
Zn + 2 NaOH + 2 H2O → Na2[Zn(OH)4] + H2
Použití
Zinek se používá k pozinkování plechů, výrobě suchých článků a slitin. Nejznámější slitinou je mosaz (Cu + Zn).
Sloučeniny zinku
Zinečnaté sloučeniny jsou ve vyšších koncentracích jedovaté.
Oxid zinečnatý (zinková běloba) ZnO je bílý prášek nerozpustný ve vodě. Působením vzdušného sulfanu vzniká bílý sulfid zinečnatý, proto je barevně stálý. Oxid zinečnatý je amfoterní:
ZnO + H2SO4 → ZnSO4 + H2O
ZnO + 2 NaOH + H2O → Na2[Zn(OH)4]
Heptahydrát síranu zinečnatého (bílá skalice) ZnSO4 ∙ 7 H2O se používá k pozinkování plechů nebo k impregnaci dřeva.