Teorie lepení

Teorie lepení    

Lepidla jsou materiály, které mají schopnost pevně – nerozebíratelně spojit stejnorodé nebo různorodé materiály. Vyznačují se vysokou vnitřní soudržností a přilnavostí k povrchu těchto materiálů.

Koheze: je síla soudržnosti stejnorodých molekul, ovlivňuje rozpustnost, mísitelnost a pevnost.

Adheze: přilnavost různorodých molekul navzájem, závisí na smáčitelnosti – vztah povrchu lepidla k povrchu tělesa.

Síly adheze a koheze mají tedy zásadní vliv na pevnost lepené spáry. Lepená spára je mezera mezi oběma spojovanými dílci materiálu, vyplněná ztuhlým lepidlem. Lepenou spáru můžeme rozdělit na:

1. Střední vrstvu, ve které působí soudržné síly lepidla.
2. Dvě vrstvy přiléhající k povrchu materiálu, kde působí přilnavé síly lepidla k materiálu,  které proniklo do vrstev povrchových, vytvořilo pevné spojení s lepenou spárou.

Dalším parametrem ovlivňujícím kvalitu lepení jsou mezimolekulární síly, kdy se lepidlo jako hmota skládá z atomů a molekul. Jednotlivé atomy jsou spojeny v molekuly, které jsou k sobě přitahovány sekundárními přitažlivými silami. Dalším důležitým parametrem je smáčitelnost povrchu. Smáčitelnost je schopnost lepidla  roztéct se po povrchu lepeného materiálu. Smáčitelnost závisí na působení přitažlivých a odpudivých sil mezi kapalinou a povrchem hmoty.