Organická lepidla rostlinného původu

Organická lepidla rostlinného původu

1. Škroby – vyrábějí se z brambor, pšenice, rýže, kukuřice. Nejčastěji se přidávají jako přísady do lepidel syntetických nebo se používají v papírenském průmyslu a při výrobě čalounění.
2. Rostlinné bílkoviny – získávají se nejčastěji z hrachu, sóji, slunečnice nebo vlčího bobu. V dřevařském průmyslu se používají na lepení méně kvalitních překližek, převážně obalových – jinak jako přísady do syntetických lepidel.
3. Pektiny – získáváme ze slupek jablek nebo citrusů a ze šťávy některých afrických stromů. Pro svou rosolovací schopnost je využíváme převážně v potravinářství pro zahušťování marmelád.
4. Klovatina – je to guma získávaná z nektarových výměšků rostlin, která vytéká z poškozených částí stromů společně s pryskyřicí. Nejznámější klovatinou je arabská guma, získaná nařezáním stromů.
5. Algináty – získáváme z mořských řas a používáme je jako pektiny pro výrobu želatiny.
6. Pryskyřice – nejčastěji se používají pro výrobu nátěrových hmot, ale šelaková pryskyřice získaná z červce lakového se také používá k získání lepidla pro lepení porcelánu, skla a kovu.
7. Přírodní kaučuk – získáváme obdobným způsobem jako klovatinu, kdy se opět nařeže kůra stromu, ale v tomto případě kaučukovník, který má pod kůrou latexové buňky s kaučukem, který po naříznutí vytéká. Používá se při lepení pryžových materiálů, ale i kombinovaných savých i nesavých materiálů.
8. Deriváty celulózy – získávají se z celulózy, používají se převážně v čalounické a kožedělné výrobě a také v papírenském průmyslu nebo k lepení tapet.