Anorganická lepidla - minerální

Anorganická – minerální lepidla

  1. Vodní sklo – vyrábí se z roztoku používaného na výrobu skla. Vzniká smícháním oxidu křemičitého s kovovými oxidy za vysokých teplot až 1800 °C. Aby nám tento roztok ihned nevytvrdnul, přidáváme do něj sodu, která snižuje tavicí teplotu. Po této úpravě je roztok rozpustný ve vodě. Používá se jako přísada do syntetických lepidel, ale také se jím lepí sklo, keramika, nebo se přidává jako pojivo do tmelů.
  2. Sádra - jde o rozemletý nerost sádrovec, který je upraven termickým rozkladem na polohydrát – neboli sádru. Při styku s vodou vytváří bílou kaši o různé hustotě. Patří mezi pojiva vzdušná – tvrdnoucí na vzduchu. Podle rychlosti tuhnutí sádru rozdělujeme na rychle, normálně a pomalu tvrdnoucí. Její použití má největší význam ve stavebnictví. Využíváme ji při menších opravách omítky v domácnosti. Vyrábí se z ní i sádrotřískové a sádrokartonové desky používané ve stavebnictví a užívá se i jako přísada do syntetických lepidel.
  3. Cement - cement řadíme mezi pojiva, která mají schopnost vytvrdnout pod vodou bez vzdušného kyslíku. Skládají se ze směsí vápenatých křemičitanů a hlinitanů. Vyrábí se rozemletím a následným vypalováním. Opět se u lepidel používá jako přísada do syntetických lepidel. Využití cementu je předurčeno hlavně pro stavebnictví. Smícháním cementu, vody, písku - štěrku vzniká stavební směs pro zdění, omítání, betonování apod.