Syntetická lepidla - termoplastická

Syntetická lepidla - termoplastická

1. Polyvinylacetátová lepidla PVAC – získávají se polymerací vinylacetátu, lepidla mají kapalnou formu. Patří mezi nejpoužívanější lepidla ve dřevozpracujícím průmyslu. Jejich barva je mléčně bílá a složení jednotlivých polyvinylacetátových lepidel je upraveno podle jednotlivých druhů lepení. Rozlišujeme především montážní lepidla, dýhovací lepidla, směsná a také laková lepidla.

• Montážní lepidla – slouží k lepení konstrukčních spojů, lepení deskových materiálů a k lepení vrstveného dřeva. Doba zpracovatelnosti těchto lepidel je 5 – 30 min., doba úplného vytvrzení až 3 hodiny.
• Dýhovací lepidla – používají se pro dýhování, nanášejí se stěrkou nebo válečkem, a to jak ručně, tak i strojně. Doba zpracovatelnosti je také 5 – 30 min., doba lisování je závislá na použité teplotě. Čím vyšší teplota, tím nižší doba lisování. Při lepení za studena je vhodná vlhkost dřeva okolo 10 %.
• Směsná lepidla – jsou kombinací polyvinylacetátových lepidel, do kterých se přidává cca 10 % močovinoformaldehydových lepidel. Používají se na výrobu nábytkových dílců, které jsou vystaveny působení vlhkosti – např. koupelnový nábytek.
• Laková lepidla – tento typ lepidel je vhodný k montážnímu lepení, při kterém dochází k narušení vrstvy nitro laku a tím dochází k trvalému spojení těchto dílců.

Rozdělení PVAC lepidel podle namáhání a použitelnosti vzhledem k vlhkosti:

• Skupina namáhání D1 – slouží pro vnitřní prostory, přičemž teplota jen příležitostně a krátkodobě vystoupí nad 50 °C a vlhkost dřeva je max. 15 %.
• Skupina namáhání D2 – slouží pro prostory s krátkodobým působením odtokové nebo kondenzační vody anebo vyšší vlhkosti vzduchu se vzrůstem vlhkosti dřeva max. 18 %.
• Skupina namáhání D3 – použití pro vnitřní prostory s častým krátkodobým působením odtokové nebo kondenzační vody anebo dlouhodobém působení vyšší vlhkosti vzduchu, vnější prostory chráněné před povětrnostními vlivy.
• Skupina namáhání D4 – vnější prostory s častým silným působením kondenzační a odtokové vody, vnější prostory vystavené povětrnostním vlivům, ale s přiměřenou ochranou povrchu.

PVAC všeobecně:

• Tato lepidla jsou levnější, neobsahují škodlivá hořlavá rozpouštědla, při nízké viskozitě mají vysoký obsah sušiny. Při jejich zahřátí na 60 – 90 °C se doba vytvrzování zkracuje na cca 2 – 3 min. Lepidla jsou nehořlavá, nezávadná, odolná biologickým škůdcům, neotupují nástroje. Spoje jsou vysoce pevné i ve smyku. Tato lepidla lze zakoupit pod obchodními názvy:
• Ponal PVAC,
• Duvilax LS 50,
• Duvilax LSU – 60,
• Disperkol,
• Umacol P,
• Rakoll, Rakoll Duplit a Rakoll Expres,
• PVAC D 7500,
• PVAC tvrditelný – jedno nebo dvousložkový.

2. Tavná lepidla: Patří mezi tuhá lepidla. Jejich použití je založeno na úplně jiném způsobu lepení než u ostatních lepidel. U předešlých druhů pojiv se do směsi přidávala různá rozpouštědla a aditiva, směs se musela zahřívat na vysokou teplotu, nebo se musela spojit s určitým materiálem, aby proběhla chemická reakce. Tavná lepidla jsou termoplasty jednoduchých chemických sloučenin vyráběné na bázi kaučuku, polyethylenvinylacetátu a jiných termoplastů. Vyskytují se také na rozdíl od předešlých v pevné formě. Pro běžné použití se s nimi setkáváme ve formě válcových tyčinek nebo granulí, drolků apod.  Lepidlo se taví při teplotě kolem 120 – 200 °C. Má velmi dobrou adhezi. Vytvrzuje po velmi krátké době opětovným vychladnutím taveniny. Používají se na průběžné olepování bočních ploch a také na konstrukční lepení u folding systému.
 

Výhody tavných lepidel jsou:

• nejsou tekutá, proto jsou stabilnější při skladování,
• neobsahují rozpouštědla ani vodu – nezvlhčují dřevo,
• vytvrzují ochlazením taveniny během několika sekund,
• ihned získají manipulační pevnost pro další opracování a nemusí se klimatizovat,
• umožňují mechanizaci nanášení,
• nejsou zdravotně závadná, nezapáchají.

Nevýhody:

• nízká odolnost proti vodě,
• nízká odolnost vyšším teplotám.

3. Kaučuková lepidla – polychloroprenová se označují také jako kontaktní lepidla, neoprenová lepidla nebo jako polychlorbutadienová lepidla; dodávají se pouze v kapalné formě. PCP-lepidla se zpracovávají kontaktním způsobem. Při něm se lepidlo nanáší na obě plochy slepovaných předmětů. Smějí se spojit teprve tehdy, až se po určité otevřené čekací době z lepidla odpaří těkavá organická rozpouštědla. Silné savé dřeviny a desky vyžadují někdy 2 nátěry lepidlem. K ředění lepidel jsou vhodná pouze speciální ředidla. Jsou hořlavá, jejich páry jsou zdraví škodlivé. K nanášení se používají podle viskozity štětce, špachtle, stříkací pistole a nanášecí válečky. Nanesené lepidlo musí být před spojením obou dílů suché na omak. Při dotyku nesmí zůstat na prstě. Správné slepení vyžaduje krátký vysoký lisovací tlak o velikosti 0,5 N/mm² až 1,5 N/mm². Pak je možné díly hned po slepení dále zpracovávat. Tlak se často provádí ručním přítlakem, dřevěným špalíkem apod. Kontaktní lepidla se používají s tvrdidlem nebo bez tvrdidla. Přidáním tvrdidla se z termoplastického lepidla stává částečným sesítěním elastické lepidlo. Tímto způsobem se zvyšuje tepelná stabilita z asi 60 °C na asi 120 °C a rovněž odolnost vůči působení vody. S PCP-lepidly lze lepit hrany, zaoblení a dýhovat menší plochy i lepit na dřevo a dřevěné díly kovové fólie, plasty, pryž a kůži.

4. Polyakrylátová lepidla – tato lepidla jsou podobná polyvinylacetátovým lepidlům. Přednostně se používají jako materiál pro nalepování fólií – krycích materiálů na nosný materiál. Ten by měl být hladký a upravený pro nalepování fólií. Tato lepidla se nanášejí běžnými prostředky, jako je váleček nebo stěrka. U průmyslového nanášení se také používají klasické nanášecí techniky. Doba lisování je závislá na lisovací teplotě, při lisování za studena cca 30 min, za tepla při max. teplotě 40 °C se doba zkracuje na cca 2 min. V průmyslové výrobě se pro navalování fólií používají takzvané kašírovací lisy.