Žárovka

Žárovka

Žárovka je jednoduché zařízení k přeměně elektrické energie na světlo. Funguje na principu zahřívání tenkého, obvykle wolframového vodiče elektrickým proudem, který jím protéká. Při vysoké teplotě vlákno žárovky září především v infračervené oblasti, zčásti i ve viditelném světle

Schématická značka žárovky

Obyčejná žárovka se dosud často používá v domácnostech a je také základem většiny přenosných svítidel.V automobilech se využívají halogenové žárovky.

Konstrukce žárovky

  1. Skleněná baňka
  2. Náplň : nízkotlaký inertní plyn
  3. Wolframové vlákno
  4. Kontaktní vlákno
  5. Kontaktní vlákno
  6. Podpůrná vlákna
  7. Držák (sklo)
  8. Kontaktní vlákno
  9. Závit pro objímku
  10. Izolace
  11. Elektrický kontakt fáze

Žárovky stárnou podle doby svícení: Jejich životnost se počítá v tisících hodin a je poměrně závislá na počtu cyklů rozsvícení a zhasnutí.

Jakožto teplotní světelný zdroj dávají stálé spojité světelné spektrum, proto jsou vhodné do domácností, kuchyní, dílenských provozů a všude tam, kde je potřeba zachovat věrnost barev. Z tohoto pohledu vycházejí lépe než běžné výbojové zdroje, jakozářivky a výbojky, které naopak bývají monochromatické a pulsují s frekvencí elektrorozvodné sítě (ty bez předřadníku).

Výhody žárovek


Nevýhody žárovek

 

Tvary žárovek:

Žárovky se vyrábějí v různých provedeních, lišících se tvarem objímky, velikostí závitu.

 

Různé typy žárovek

 

 Jedním z typů objímek je i sufitka.

 

Sufitka

 

 

ZDROJ: Žárovka. Http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BD%C3%A1rovka [online]. [cit. 2014-11-08]. Dostupné z:http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BD%C3%A1rovka