Opaskovci

Třída: OPASKOVCI

Opaskovci jsou většinou sladkovodní nebo půdní živočichové. Nemají parapodia ani přívěsky na přídi těla, dospělci (u pijavic pouze v době rozmnožování) mají opasek. Ontogenetický vývoj je přímý, tj. bez larválního stádia. Vyvinuli se přechodem některých mnohoštětinatců ze slané vody do sladké a na souš.

Charakteristika:

  • dýchají celým povrchem těla

  • opasek = zduřelé tělní články + kožní žlázy (v přední třetině těla)

obrazek

Obr. 1: Žížala - opasek.

 

  • funkce opasku:

    • výměšky opasku umožňují přenos spermií při kopulaci

    • vytvoření kokonu (pouzdra) kolem kladených vajíček

  • hermafroditi

  • pohlavní rozmnožování: výměna spermií mezi 2 jedinci

  • vývin přímý

Systém:

Podtřída: MÁLOŠTĚTINATCI

Na tělních článcích jsou většinou málo početné štětiny ve svazečcích. Opasek se vytváří v dospělosti a přetrvává do konce života. Máloštětinatci jsou sladkovodní nebo půdní živočichové.

Zástupci:

  • žížala obecná

    • žije v půdě a nejvíc jich je asi do 1m hloubky

    • na článcích těla mají většinou 4 skupinky štětinek (usnadňují pohyb)

    • kruhovitý průřez těla

    • hlavová část je užší, zadní část je širší, hřbetní strana je tmavší

    • pokožka prokrvená (funkce dýchání)

    • pokožka obsahuje:

      • světločivné buňky (rozlišují světlo a tmu), žížaly jsou fotofóbní 

      • hmatové buňky

    • potrava - tlející listí, půda

    • do jícnu vyúsťují vápenaté žlázy (neutralizace huminových kyselin obsažených v tlejícím listí)

    • ve střevě je řasa (typhlosolis), která zvětšuje plochu pro trávení a vstřebávání

    • schopnost regenerace poškozených částí těla

    • hermafrodit, samooplození (autogamii) brání proterandrie (nejprve dozrávají spermie a vajíčka až později), přímý vývoj

    • význam:

      • provětrává a převrstvuje půdu

      • je součástí potravního řetězce

      • přispívá k tvorbě humusu a zúrodňování půdy

  • žížala hnojní – k ekologickému zpracování komunálního odpadu

  • žížala podhorská – světélkující sliz

  • nitěnka obecná – sladkovodní, z rourky v bahně vysunuje pouze záď = dýchací pohyby, červené zbarvení, je potravou ryb

obrazek

Obr. 3: Nitěnka obecná

Podtřída: PIJAVICE

Živočichové žijící většinou ve sladké vodě (některé na souši). Pijavice se živí sáním krve sladkovodních, mořských i suchozemských obratlovců (ektoparaziti), nebo jsou dravé. Opasek u pijavic pouze v době rozmnožování.

Charakteristika:

  • tělo je dorzoventrálně zploštělé

  • bez štětin a parapodií

  • zmnožená povrchová segmentace

  • nízká regenerační schopnost

  • 2 přísavky:

    • přední na začátku trávicí trubice

    • zadní slouží k přidržení

  • přizpůsobení ektoparazitických pijavic:

    • chitinové čelisti (uprostřed přední přísavky, narušují pokožku hostitele)

    • svalnatý sací hltan

    • žlázky vylučující hirudin = látka zabraňující srážení krve

    • střevo má vychlípeniny, v nichž se hromadí nasátá krev

Zástupci:

  • pijavka lékařská

    • živí se krví, saje na savcích a ptácích

    • dříve se používala v lékařství k odsátí krve (např. vysoký krevní tlak), pomáhá i ke vstřebání hematomu (krevní sraženiny)

obrazek

Obr. 4: Pijavka lékařská

  • chobotnatka rybí

    • má velké ploché přísavky

    • cizopasí na žábrách i kůži ryb (přenáší choroby na ryby)

  • pijavka koňská

    • dravá, živí se drobnými bezobratlými živočichy, nesaje krev
  • hltanovka bahenní

    • dravá, živí se drobnými bezobratlými živočichy, nesaje krev

Zdroje

BENEŠOVÁ, Marika. Odmaturuj! z biologie. Vyd. 1. Brno: Didaktis, 2003, 224 s. ISBN 80-862-8567-7.

HANČOVÁ, Hana a Marie VLKOVÁ. Biologie v kostce: [pro střední školy]. 1.vyd. Praha: Fragment, 1998, 151 s. ISBN 80-720-0111-6. 

PAPÁČEK, Miroslav. Zoologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 1994, 286 s. ISBN 80-858-2757-3.

POSPÍŠIL, Tomáš. Výukový materiál zpracovaný v rámci Projektu "Zkvalitňování výuky chemie a biologie na GJO "  CZ.1.07/1.1.26/01.0034 . Zdroj: http://chemiebiologie.gjo.cz/PLbiologie/Bi54.pdf    

SMRŽ, Jaroslav, Ivan HORÁČEK a Miroslav ŠVÁTORA. Biologie živočichů: pro gymnázia. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2004, 207 s. ISBN 80-7168-909-2. 

ZICHÁČEK, Vladimír. Zoologie. 1. vyd. Olomouc: FIN, 1995, 292 s. ISBN 80-855-7274-5.

Zoologie pro veterinární mediky. Zoologie.frasma [online]. 2012. vyd. [cit. 2014-08-31]. Dostupné z: http://www.zoologie.frasma.cz

Obrázky:

Obr. 1: Žížala - opasek.  [online]. [cit. 2014-11-01]. Dostupné z:http://files.pancelcino.webnode.cz/200000340-15410163b6/zizala.jpg

Obr. 2: Rozmnožování žížal. [online]. [cit. 2014-11-01]. Dostupné z: http://media1.webgarden.cz/images/media1:51052c96b5a7e.jpg/%C5%BE%C3%AD%C5%BEala%20obecn%C3%A12.jpg

Obr. 3: Nitěnka obecná [online]. [cit. 2014-11-01]. Dostupné z:http://www.zoologie.frasma.cz/mmp%200207%20krouzkovci/Obr.%20020710.nitenky.OS_zmensenina.jpg

Obr.  4: Pijavka lékařská [online]. [cit. 2014-11-01]. Dostupné z:http://www.zoologie.frasma.cz/mmp%200207%20krouzkovci/Obr.%20020713.pijavka%20lekarska.VB_zmensenina.JPG

Přílohy
Pracovní list - žížala, Bi15.pdf Stáhnout
Doplňující učivo

http://media1.webgarden.cz/images/media1:51052c96b5a7e.jpg/%C5%BE%C3%AD%C5%BEala%20obecn%C3%A12.jpg

Obr. 2: Rozmnožování žížal

Rozšiřující pojmy
hirudin = látka zabraňující srážení krve Když pijavka prokousne kůži své oběti, potřebuje, aby se krev nesrážela, ale plynule přitékala do rány. Vylučuje proto hirudin, látku bránící srážení krve... Zobrazit více
Kontrolní otázka

Tělo žížaly je složené z………………………………..?

V přední části těla má žížala…………..…........…….., který slouží k rozmnožování.

Na povrchu těla má žížala………………..…………, když leze po papíře – šustí.

Otestuj se

TEST KROUŽKOVCI

  1. Žížala nepatří mezi
    a) mnohoštětinatce
    b) máloštětinatce
    c) opaskovce                
  2. Žížala dýchá
    a) žábry
    b) plicním vakem
    c) celým povrchem těla
  3. Cévní soustava kroužkovců je
    a) otevřená
    b) uzavřená
    c) nemá ji
  4. Kde žije nitěnka obecná
    a) na souši
    b) ve vodě
    c) je parazit
  5. Mezi pijavice patří
    a) nereidka
    b) chobotnatka
    c) pískovník