Řezný nástroj

Obráběcí nástroj je aktivním prvkem při obrábění. Nástroj v interakci s obrobkem umožňuje realizaci řezného procesu. Řezání se uskutečňuje tím, že nástroj svojí pracovní částí, to je břitem, vniká do materiálu a odděluje z něho postupně částice ve tvaru třísky.

 

 

Obr. 1: Plochy a ostří na řezné části soustružnického nože  

 

Řezné nástroje se skládají z těchto částí:

Řezná část

Je funkční částí nástroje, která obsahuje prvky tvořící třísku (viz. obr. 1, označeno číslem 3). Patří sem ostří, čelo a hřbet. U vícebřitého (vícezubového) nástroje má každý břit (zub) svou řeznou část.

 

Břit

Je prvek řezné části nástroje ohraničený čelem a hřbetem. Je to klínovitá část nástroje vnikající do obrobku. Plochy tvořící tento klín zobrazuje obr. 1.

Obráběcí nástroje mohou mít jeden nebo více břitů.

Jednobřité nástroje jsou různé druhy obráběcích nožů: soustružnické, hoblovací, obrážecí, vyvrtávací a další.

Vícebřité nástroje mohou být: vrtáky, frézy, výstružníky, protahováky, brusné kotouče.

 

Upínací část (stopka)

Je část nástroje, která slouží k upínání do obráběcího stroje (viz. obr. 1., označeno číslem 1).

Do obráběcího stroje se nástroj upíná pomocí upínací části (stopky), která se nachází na těle nástroje. Je to část řezného nástroje, která může být tvořena válcovou nebo kuželovou plochou, a to u rotačních nástrojů (vrtáky, výhrubníky, výstružníky, závitníky, frézy apod.), nebo je tvořena hranolovitou plochou (čtvercového nebo obdélníkového profilu) u nerotačních nástrojů (soustružnických nožů, obrážecích a hoblovacích nožů apod.).

 

Základna

Je plochý prvek stopky nástroje sloužící pro umístění a orientaci nástroje při výrobě, kontrole a ostření. Ne všechny nástroje mají jednoznačně určenou základnu (viz. obr. 1, označeno číslem 2).

 

Plochy na nástroji

Označují se symboly, které se skládají z písmene  A  a z indexu řecké abecedy označující druh plochy (např. Aγ - označuje čelo). Plochy přiřazené k vedlejšímu ostří se označují s čárkou (např. Aα´ - označuje vedlejší hřbet). [1]

Hřbet nástroje  Aα

Je plocha nebo souhrn ploch, které při řezném procesu směřují k ploše obrobku. Hlavní hřbet  Aα směřuje k přechodové ploše obrobku, vedlejší hřbet  Aα´ směřuje k obrobené ploše obrobku viz. obr. 1. [1]

Čelo nástroje  Aγ

Je plocha nebo souhrn ploch, po kterých odchází tříska. Tvar čela určuje křivka vytvořená průsečíkem plochy čela  Aγ  s požadovanou rovinou, přičemž je tento tvar obvykle definovaný a měřený v nástrojové rovině ostří P_n . [1]

 

Utvařeč třísky

Je část čelní plochy určené k lámání nebo svinování třísky. Mohou být vylisovány nebo přiloženy na čelo nástroje.

 

Ostří

Je prvkem řezné části, kterým se realizuje vlastní proces řezání. Je průsečnicí hřbetu a čela nástroje.

Hlavní ostří  S

Je část ostří, která má sloužit k vytvoření přechodové plochy na obrobku.

Vedlejší ostří  S´

Provádí dokončovací práci na obrobené ploše, ale nevytváří plochu přechodovou.

Uvažovaný bod ostří

Je bod nacházející se v kterémkoliv místě hlavního nebo vedlejšího ostří, ve kterém se nachází počátek souřadnicového systému.

 

Špička nástroje

Je malá část ostří nacházející se na spojnici hlavního a vedlejšího ostří. Může být přímá (sražená ) nebo zaoblená (podle tvaru nástroje).

 

1 soustružnický nůž

2 šroubovitý vrták

3 stopková fréza

4 válcová fréza

Obr. 2: Nástroj - řezná část (a) a těleso - stopka (b)

Zdroje

• [1] - BRYCHTA, Josef, Robert ČEP, Jana NOVÁKOVÁ a Lenka PETŘKOVSKÁ. Technologie II - 1. díl. 1. vyd. Ostrava: VŠB - TU Ostrava, 2007. ISBN 978-80-248-1641-8.
• DRIENSKY, Dušan, Pavel FÚRIK, Terézia LEHMANOVÁ a Josef TOMAIDES. Strojní obrábění I. 1. vyd. Praha: SNTL, 1986. 424 s.

Obrázky:

• Obr. 1: BRYCHTA, Josef, Robert ČEP, Jana NOVÁKOVÁ a Lenka PETŘKOVSKÁ. Technologie II - 1. díl. 1. vyd. Ostrava: VŠB - TU Ostrava, 2007. ISBN 978-80-248-1641-8.
• Obr. 2: MADĚRKOVÁ, Marcela. Technologie II [online]. [cit. 20.11.2014]. Dostupné z: http://www.ssprool.cz/omto/texty_zamecnik/za_technologie_2.pdf