Druhy vrtaček

Doporučené pro žáky ZŠ.

Pro vrtání, vyvrtávání, vyhrubování, zahlubování a vystružování se používají vrtačky různých konstrukcí a velikostí. Hlavní řezný pohyb i posuv koná vřeteno stroje s upnutým nástrojem. Vrtačky lze rozdělit na ruční a strojní.

Ruční vrtačky

Jsou přenosné a při vrtání se ručně přitlačují k vrtanému materiálu. Používají se pro méně přesné vrtání menších průměrů.

Nejstarší druhy, které k pohonu používají ještě ruční pohon, jako je svidřík, kolovrátek a ruční vrtačka s ozubeným převodem, se dnes již téměř nepoužívají.

Obr. 1: Ruční vrtačka s ozubeným převodem

Plně je nahradily vrtačky akumulátorové, které také nejsou limitovány přívodem elektrické energie a jejich výkon, přesnost a ostatní parametry jsou na zcela jiné úrovni. Vyrábějí se v mnoha velikostech a provedeních. Mohou být používány pro různé vrtací a šroubovací operace. Aku systém umožňuje maximální přesnost a flexibilitu při práci s vrtačkou.

Obr. 2: Aku vrtačka

Výkonnější ruční elektrické vrtačky se používají pro otvory o průměru 2 až 25 mm. Mají možnost dvoustupňové nebo plynulé regulace otáček vřetena a vyrábějí se ve spoustě velikostí, výkonů a provedení.

V provozech s rozvodem tlakového vzduchu lze také využít pneumatické vrtačky, které se podobají vrtačkám elektrickým.

Obr. 3: Ruční elektrická vrtačka

Na strojních vrtačkách lze vrtat přesněji a efektivněji. Můžeme je podle konstrukce rozdělit na stolní, sloupové, stojanové, otočné, souřadnicové a speciální.

Stolní vrtačky

Doporučené pro žáky ZŠ.

Jsou vhodné pro jednoduché operace v kusové i malosériové výrobě, pro vrtání děr do průměru 20 mm v malých obrobcích. Umísťují se obvykle na zámečnický stůl. Vřeteník, převodovka i vřeteno jsou posuvně umístěny na krátkém sloupu, čímž se dá měnit vzdálenost vrtáku od stolu. Výsuvné je i vřeteno.

 

Obr. 4: Stolní vrtačka

 

Řadové vrtačky

Vznikají uspořádáním několika stolních vrtaček vedle sebe na společném stole. Používají se tam, kde je potřeba na jedné součásti obrobit jednu nebo více děr postupně několika nástroji, například vrtat, vyvrtat, zahloubit, vyhrubovat a vystružit.

 

Obr. 5: Řadová vrtačka

Sloupové vrtačky

Mají vřeteník stejný jako stolní vrtačka, ale disponují delším sloupem, po kterém se pohybuje výškově přestavitelný stůl. Používají se pro vrtání do průměru 40 mm. Menší obrobky se upínají na stůl, větší přímo na základovou desku s upínacími drážkami.

 

 

Obr. 6: Sloupová vrtačka

Stojanové vrtačky

Mají robustní stojan skříňového průřezu, po jehož svislém vedení se pohybuje vřeteník a pracovní stůl. Jsou mnohem tužší než sloupové vrtačky a používají se pro vrtání děr do průměru 80 mm.

 

Obr. 7: Stojanová vrtačka

Otočné vrtačky

Jsou výkonné stroje vhodné pro vrtání středně velkých a velkých obrobků v kusové i sériové výrobě. Vyrábějí se pro vrtání děr až do průměru 100 mm. Vřeteník se posouvá po vedení ramene. Rameno se svisle pohybuje po vedení skříňového stojanu, který je otočně uložen na vnitřním sloupu, nebo je vedeno po přesně broušeném válci. Obrobky se upínají buď na základovou desku, nebo na pracovní stůl. Rameno je možné otáčet i mimo základovou desku až o 360°, a tudíž vrtat i díry do velkých obrobků položených na podlaze. Velký rozsah otáček a posuvů umožňuje vrtání jak velkých, tak i malých děr.

 

Obr. 8: Otočná vrtačka s válcovým sloupem

Souřadnicové vrtačky

Jsou číslicově řízené stroje, které umožňují vrtání bez orýsování. Používají se k vrtání děr s maximální přesností – IT 2 až IT 5, s přesností roztečí až 0,002 mm, vystružování děr a řezání závitů bez orýsování a bez použití přípravků. Tyto stroje mají většinou NC nebo CNC řízení. Jejich použití podstatně zvyšuje produktivitu práce.

Bližší informace a podrobnosti o vrtačkách s CNC řízením naleznete v kapitole "CNC obrábění" a podkapitole "Konstrukce CNC strojů a jejich vybavení" této učebnice.

Obr. 9: Souřadnicová vrtačka

Speciální vrtačky 

Vrtačka s revolverovou hlavou se používá pro obrábění otvorů postupně několika nástroji, které jsou umístěny hvězdicovitě v revolverové hlavě. Každému vřetenu lze nezávisle nastavit vlastní otáčky, které se zařadí při otočení daného vřetene do pracovní polohy. Nepracující vřetena se neotáčejí. Vrtačka má většinou číslicové řízení.

Přenosné vrtačky se používají při vrtání děr v rozměrných a těžkých obrobcích. Lze je postavit přímo na obráběnou součást a upnout k obrobku pomocí magnetického upínání. Mají vřeteník různě přestavitelný. Podle velikosti se přenáší ručně nebo jeřábem.

Magneticky upínán k obrobku může být jen stojan, do kterého se následně upne ruční elektrická vrtačka, jak ukazuje obrázek, případně je magnetický upínač už součástí vrtačky.

 

Obr. 10: Magnetické upínání přenosné vrtačky

Zdroje

• BOTHE, Otakar. Strojírenská technologie IV pro strojírenské učební obory. Praha: SOBOTÁLES, 1996. ISBN 80-85920-30-1.
• DRIENSKY, CSC, Doc. Ing. Dušan, Ing. Pavel FÚRIK, Ing. Terézia LEHMANOVÁ a Josef TOMAIDES. Strojní obrábění I. Druhé - nezměněné. Praha: SNTL, 1988. DT 621.9(075.3).
• NĚMEC, Dr. Dobroslav. Strojírenská technologie 3: Strojní obrábění. Vydání druhé, opravené. Praha: SNTL, 1982. DT 621.9.042.
• OUTRATA, Jiří. Technologie ručního zpracování kovu: pro 1. ročník OU a UŠ kovodělných oborů. Vydání čtvrté - nezměněné. Praha: SNTL, 1984. DT 621.7.
• ŘASA, Jaroslav a Vladimír GABRIEL. Strojírenská technologie 3. 2. vyd. Praha: Scientia, 2005, 256 s. ISBN 80-718-3337-1.

Obrázky:

• Pokud není uvedeno jinak, autorem obrázků je Ing. Roman Hrivnák.