Podstata broušení

Podstata broušení

Broušení je dokončovací operace obrábění, kdy odebíráme drobné částečky třísky mnohobřitým nástrojem (brusným kotoučem), který se otáčí velkou obvodovou rychlostí. Broušení slouží k dosažení přesných rozměrů, požadovaných tvarů (rovinnost, válcovitost) a drsnosti povrchu Ra 1,6 až 0,2 μm. Způsob broušení závisí na tvaru a velikosti broušené plochy. Je možné brousit tvrdé kalené a cementované součásti, slinuté karbidy i jiné tvrdé kovové a nekovové materiály. Broušením lze obnovovat řezivost nástrojů, což nazýváme ostřením.

Zdroje
  • HLUCHÝ, Miroslav. Strojírenská technologie: učebnice pro 1. ročník SPŠ strojnických, studijní obor: strojírenská technologie. 2., opr. vyd. Praha: SNTL, 1986.

  • HLUCHÝ, Miroslav. Strojírenská technologie: pro SPŠ nestrojnické. 1. vyd. Praha: SNTL, 1981.

  • NĚMEC, Dobroslav. Strojírenská technologie 2: učeb. pro 2. roč. stř. prům. šk. strojnic., stud. obor: strojírenská technologie 1. vyd. Praha SNTL, 1985.

  • ŘASA, Jaroslav a Vladimír GABRIEL. Strojírenská technologie 3, metody, stroje a nástroje pro obrábění 1. díl. Praha: Scientia, 2005 ISBN 80-7183-337-1

 

Rozšiřující pojmy
Broušení je dokončovací metoda obrábění rovinných, válcových nebo tvarových vnějších a vnitřních ploch, jejich břity jsou tvořeny zrny tvrdých materiálů, navzájem spojených vhodným pojivem.