Hrotové brusky

Hrotová bruska (jinak bruska na kulato) je stroj na broušení vnějších i vnitřních válcových a kuželových (obecně rotačních) ploch. Obrobek se upíná mezi hroty nebo do sklíčidla pracovního vřeteníku. Brusný kotouč vykonává pohyb podél osy obrobku (axiální broušení), nebo kolmo k této ose (zápichovací broušení). Broušení se provádí rovným brusným kotoučem, a to jak plochy vnější nebo vnitřní. Při broušení těchto ploch zpravidla bývá potřeba tří pohybů: jednoho hlavního a dvou vedlejších. Hlavní rotační pohyb vykonává brusný kotouč, vedlejší rotační pohyb vykonává obrobek, který se otáčí ve stejném směru jako brusný kotouč. Druhý vedlejší pohyb je posuvný, může jej vykonávat buď nástroj, nebo obrobek. Je-li však brusný kotouč širší než broušená plocha, nemusí být vedlejší posuvný pohyb vykonáván. Použije-li se při tomto broušení tvarový brusný kotouč, vybrousí se jeho profil na obrobku.

Broušení se užívá převážně při dokončovacích pracích, kdy je potřeba z obrobku odebrat malé množství materiálu a obrobku dát přesný tvar. Při broušení se dosahuje velké přesnosti (běžně až 0,001 mm) a kvalitního povrchu s malou drsností (Ra až 0,025 μm).

Hrotová bruska pro krátké obrobky jednodušších tvarů

Obrobek je upnutý mezi hrot vřeteníku a hrot koníku a koná oba vedlejší pohyby (rotační i posuvný). Toto vřeteno je poháněno elektromotorem a s obrobkem pomalu otáčí. Vřeteník pro obrobek a koník jsou upevněny na desce, která je ke stolu připevněna přes otočný čep. Při broušení kuželových ploch se deska oproti stolu pootočí o určitý úhel, který se nastaví podle stupnice. Stůl se posouvá na loži vratným pohybem buď hřebenem s pastorkem, nebo hydraulickým ústrojím. Hydraulické ústrojí bývá častější. Skládá se z elektromotoru, čerpadla, nádrže na hydraulický olej, vypouštěcího a pojistného ventilu, hydraulického válce, narážek a rozvodového ústrojí pro přestavování ventilů. Vřeteno s brusným kotoučem je poháněno elektromotorem. Vřeteno je namontováno na saních, které se posouvají pomocí šroubu a matice na loži. Tím se brusný kotouč ustavuje do vhodné polohy proti obrobku a nastaví se tloušťka třísky.

Obr. 1: Hrotová bruska

Hrotová bruska pro dlouhé a těžké hřídele

Obrobek na této brusce se jen otáčí, ostatní pohyby koná brusný kotouč. Vřeteník s vřetenem pro nástroj je namontován na saních, které musí být na loži dokonale vedeny, aby se vřeteno nechvělo. Tato bruska má proti předcházející brusce tu výhodu, že při stejné vzdálenosti mezi hroty, zabírá méně místa.

Aby byl obrobek na hrotové brusce přesně obroben, musí být podepřen lunetami a musí se dokonale chladit. Čím je obrobek delší a čím má menší průměr, tím musí být lunet více. Pouzdro s hrotem v koníku musí být odpruženo, aby povolilo, když se obrobek vlivem tepla roztahuje.

Další možnosti broušení na hrotových bruskách

Na hrotových bruskách se také dají brousit vnitřní plochy v dutinách. Při této práci se obrobek upíná na upínací desku, nebo do upínacího pouzdra upevněného ve vřeteníku pro obrobek. Na sáně se upevní vřeteník pro broušení vnitřních ploch v dutinách. Z vřeteníku vyčnívá vřeteno tak daleko, aby se dalo zasunout dostatečně hluboko do dutiny. Je uloženo v několika kuličkových ložiskách, aby se snadno otáčelo a aby se nechvělo. Otáčky brusného kotouč dosahují podle velikosti nástroje 10 000 – 40 000 otáček za minutu.

Obr. 2: Práce na hrotové brusce - díra

Popis hlavních částí hrotové brusky

Obr. 3: Hrotová bruska - popis

• Lože – litinová skříň, na níž jsou vodící plochy pro podélný stůl, uvnitř je hydraulický agregát.

• Podélný stůl – je uložen na podélných saních, má ruční nebo hydraulický posuv, na horní ploše stolu jsou T drážky pro upínání obrobků, koníka, … Stůl lze natáčet v obou směrech.

• Pracovní vřeteník – jeho hlavní částí je vřeteno, na které se nasazuje sklíčidlo pro upínání obrobků.

• Koník – slouží k podepírání dlouhých obrobků.

• Brousící vřeteník – slouží k upínání brousícího kotouče.

Zdroje

• HLUCHÝ, Miroslav. Strojírenská technologie: učebnice pro 1. ročník SPŠ strojnických, studijní obor: strojírenská technologie. 2., opr. vyd. Praha: SNTL, 1986.

• HLUCHÝ, Miroslav. Strojírenská technologie: pro SPŠ nestrojnické. 1. vyd. Praha: SNTL, 1981.

• NĚMEC, Dobroslav. Strojírenská technologie 2: učeb. pro 2. roč. stř. prům. šk. strojnic., stud. obor: strojírenská technologie 1. vyd. Praha SNTL, 1985.

• ŘASA, Jaroslav a Vladimír GABRIEL. Strojírenská technologie 3, metody, stroje a nástroje pro obrábění 1. díl. Praha: Scientia, 2005 ISBN 80-7183-337-1

Obrázky:

• Pokud není uvedeno jinak, autorem  obrázků a videí je Ing. Petr Jalůvka.

Testy