Nadtřída: ČELISTNATCI

Do této skupiny patří většina obratlovců. Mají složitou stavbu těla. Společným znakem je přítomnost čelistí, párových končetin a vnitřní kostry. Vytvořena je horní a dolní čelist, která vznikla vývojovou přeměnou párového žaberního oblouku.

rozdělení:

• paryby

• paprskoploutví

• svaloploutví (= dvojdyšní + Actinistia + Rhipidistia)

• čtyřnožci (=obojživelníci, plazi, ptáci, savci)

Třída: PARYBY (Chondrichthyes)

Charakteristika:

• starobylá skupina (rozvoj v karbonu)

• nejprimitivnější žijící čelistnatci

• slepá vývojová větev

• výskyt: většinou moře (hlavně teplá)

• velikost: 50 cm – 18 metrů (žralok obrovský)

• morfologické tělní typy:

  • žralok – torpédovitý - hydrodynamický tvar

  • rejnok - dorzoventrálně zploštělý

Stavba těla:

• stavba těla: hlava + trup + končetiny (ploutve)

• hlava vybíhá v rypec (rostrum), pod ním napříč uložen ústní otvor

• párové ploutve: prsní, břišní

• nepárové ploutve: hřbetní, ocasní, řitní

• ocasní ploutev:

  • heterocerkní = nesouměrná

• funkce: zdroj pohybu

Tělní pokryv:

• kůže s plakoidními šupinami

  • stavbou odpovídají zubům – sklovina, zubovina (charakteristický drsný povrch žraloka)

Kostra:

• chrupavčitá

• struna hřbetní (chorda) je souvislá, zaškrcována těly obratlů

Trávicí soustava:

• ústní otvor →

• ústní dutina: mohutné čelisti s několika řadami zubů, opotřebované se nahrazují nově vzniklou řadou zubů (= tzv. polyfiodontní chrup) →

• hltan (prolomený 5 páry žaberních štěrbin) → žaludek →

• střevo: vnitřní spirální řasa = tyflosolis (zvětšení plochy) → kloaka (vyúsťuje na povrch těla)

• mohutná játra:

  • slouží i jako zásobárna tuku a hydrostatický orgán

  • žraloci nemají plynový měchýř typický pro ryby

• potrava:

  • mnoho druhů se živí dravě

  • někteří potravu filtrují z vody (plankton)

Dýchací soustava:

• žábry

  • žaberní štěrbiny jsou odděleny přepážkami a ústí přímo na povrch těla

  • žaberní lupínky přirůstají k žaberním přepážkám

  • 5 párů žaberních štěrbin (u některých 6 - 7)

Cévní soustava:

• uzavřená

• žilné (venózní) srdce (protéká jím pouze krev odkysličená)

• jeden krevní oběh

Vylučovací soustava:

• vylučují ledvinami (párové opistonefros)

• vyúsťuje do kloaky

• rektální žláza = vylučování přebytečných solí z těla

Nervová soustava:

• mozek protáhlý

• dobře vytvořený koncový mozek (hlavně čichové laloky) a mozeček

Smyslové orgány:

• mechanoreceptory (hmat)

• dominantní smysl je čich (reakce na pach krve)

• proudový orgán (volně v kůži a na hlavě)

• elektroreceptory = Lorenziniho ampule

  • jsou na hlavě, registrují elektrické podněty vznikající při pohybu kořisti

Obr. 1. Žralok - Lorenziniho ampule

• vnitřní ucho (rovnovážné ústrojí)

• zrak (velké ploché oči, extrémně dalekozraké)

Rozmnožování:

• gonochoristi

• párové pohlavní žlázy (=gonády)

• rozmnožování: pohlavní

• oplození vnitřní

  • u samců vznikají přeměnou části břišních ploutví párové kopulační orgány, tzv. pterygopody

• vývoj přímý (bez larvy)

• někteří vejcorodí

  • velká vajíčka (až 30cm) bohatá na žloutek jsou uchycená na chaluhách

• někteří živorodí (převážná většina)

  • zárodky vyživovány žloutkovou placentou a nebo u některých druhů i krevním oběhem matky

  • vývoj v těle matky může trvat i více než rok

  • skrytý kanibalismus = nejstarší jedinec v těle matky se živí dalšími zárodky

  • malý počet mláďat

Systém:

Podtřída: PŘÍČNOÚSTÍ

Řád: Žraloci

• hlavová část přechází v rypec

• velmi dobře přizpůsobeni pohybu ve vodě - torpédovitý tvar těla

• po stranách hlavy většinou 5 žaberních štěrbin (nekryté skřelemi)

• mnoho druhů žraloků (pelagických) musí být  neustále v pohybu, aby voda omývala žábry

Zástupci:

• žralok obrovský (velrybí): 18 metrů, planktonofágní (živí se planktonem)

Obr. 2: Žralok obrovský

• žralok velký: planktonofágní (až 15 m)

• žralok bílý (lidožravý): zaútočí i na člověka (7 m)

• žralok šedý: dravý

• máčka skvrnitá: žralok dlouhý asi 100 cm, při březích evropských moří, neškodná, vejcorodá

• kladivouni: žraloci s typicky rozšířenou hlavou ve tvaru T, oči jsou na koncích, dravci

Řád: Rejnoci

• jsou typičtí svým plochým tělem

• obrys těla často kosočtverečný

• ploutve:

  • prsní a břišní se přeměnily v ploutvovitý lem, který slouží k pohybu

  • hřbetní ploutve téměř zakrněly (malé)

  • ocasní ploutev je u některých druhů protažena v mečovitý výběžek – není zdroj pohybu

• jsou přizpůsobeni k životu u dna ( potrava u dna -bentofágní druhy)

• na spodní straně těla mají 5 žaberních štěrbin, ústa a čichové jamky

Zástupci:

• rejnok ostnatý: evropská moře, dlouhý bičovitý ocas, tělo okolo 1m

• piloun obecný: podobný žraloku, pilovitý násadec (horní čelist) se zuby = lov, obrana, ryje dno

• manta atlantská: největší rejnok (rozpětí až max. 9 m, 2000 kg)

• trnucha obecná: rejnok, u kořene ocasu má trn, který používá k obraně

• parejnok elektrický:

  • elektrické orgány - svalovou činností vytváří statickou elektřinu (až 300 voltů) na omráčení kořisti či na obranu

  • velikost: max. 60 cm, oválný obrys těla

Obr. 3: Parejnok elektrický

Podtřída: CHIMÉRY

• hlubinné, bizardních tvarů, vývojově stará vymírající skupina, kůže téměř bez šupin

Zástupci:

•   chiméra hlavatá (podivná):
  • v Atlantském oceánu, protáhlé tělo až 1,5 m, velká hlava a oči
  • velké prsní ploutve, ve hřbetní ploutvi jedový trn (nebezpečný i člověku)
  • 4 žaberní štěrbiny, zuby nejsou doplňovány – jako u žraloků

Zdroje

BENEŠOVÁ, Marika. Odmaturuj! z biologie. Vyd. 1. Brno: Didaktis, 2003, 224 s. ISBN 80-862-8567-7.

FELLNEROVÁ, Ivana. Výukový materiál zpracovaný v rámci Projektu „Aktivní začlenění SŠ pedagogů do tvorby a využití multimediálních výukových programů ve výuce biologie“ CZ.04.1.03/3.2.15.2/0270. Zdroj: http://atraktivnibiologie.upol.cz/

GAISLER, Jiří a Jan ZIMA. Zoologie obratlovců. Vyd. 2., přeprac. Praha: Academia, 2007, 692 s. ISBN 978-802-0014-849.   

HANČOVÁ, Hana a Marie VLKOVÁ. Biologie v kostce: [pro střední školy]. 1.vyd. Praha: Fragment, 1998, 151 s. ISBN 80-720-0111-6.  

PAPÁČEK, Miroslav. Zoologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 1994, 286 s. ISBN 80-858-2757-3.

SMRŽ, Jaroslav, Ivan HORÁČEK a Miroslav ŠVÁTORA. Biologie živočichů: pro gymnázia. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2004, 207 s. ISBN 80-7168-909-2. 

ZICHÁČEK, Vladimír. Zoologie. 1. vyd. Olomouc: FIN, 1995, 292 s. ISBN 80-855-7274-5.

Zoologie pro veterinární mediky. Zoologie.frasma [online]. 2012. vyd. [cit. 2014-08-31]. Dostupné z: http://www.zoologie.frasma.cz

Obrázky:

Obr.1: Žralok - Lorenziniho ampule. [online]. [cit. 2014-11-30]. Dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/80/Zraloci_Lorenziniho_ampule.jpg

Obr. 2: Žralok obrovský. [online]. [cit. 2014-11-30]. Dostupné z http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/18/Rhincodon_typus.jpg

Obr.3: Parejnok elektrický. [online]. [cit. 2014-11-30]. Dostupné z http://www.guh.cz/edu/bi/biologie_obratlovci/foto01/foto_003.jpg

Obr. 4: Ocasní ploutev paryb (heterocerkní). Autor neznámý.

Obr. 5: Manta atlanská..„Giant pacific manta“. Licencováno pod CC BY-SA 3.0 via Wikimedia Commons - [cit. 2014-11-30]. Dostupné z http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Giant_pacific_manta.jpg#mediaviewer/File:Giant_pacific_manta.jpg

 

Přílohy