Honování

     Honování je v podstatě broušení malou řeznou rychlostí. Převážně se používá pro dokončování vnitřních válcových ploch, jako například válců spalovacích motorů, kompresorů a hydraulických zařízení. V tomto případě se jedná o vnitřní honování. Můžeme však provádět i honování vnějších válcových ploch, například čepů nebo pístů, nebo také  tepelně zpracovaných (kalených) ozubených kol. Podstatou honování je broušení vnitřních nebo vnějších válcových ploch honovacími kameny, upnutými v honovací hlavě. Kameny jsou přitlačovány k obráběné ploše tlakem 0,35 až 1,40 MPa.

 

     Při honování otvorů vykonává honovací hlava složený pohyb otáčivý a současně přímočarý ve směru své osy a obrobek stojí. Kameny honovací hlavy tedy vykonávají šroubovitý vratný pohyb, takže se dráhy zrn vzájemně překrývají. Při vnějším honování honovací hlava stojí a obrobek se otáčí a současně koná přímočarý pohyb.

 

      Obrobek se před honováním jemně vyvrtá nebo obrousí s přídavkem na honování. Během obrábění se brusné kameny v honovací hlavě mechanicky nebo hydraulicky přestavují, podle velikosti přídavku na obrábění. Toto se provádí pomocí rozpínacích kuželů a ovládací tyče. Počet brousících kamenů bývá podle velikosti díry 3 až 12. Bývají z karbidu křemíku (pro litinu), z umělého korundu (pro ocel) nebo s technickým diamantem, popřípadě z CBN (pro díry ve slinutých karbidech). K chlazení a odplavování brusiva se používá petroleje s minerálními oleji (až 50 l.min^-1). Honovací stroje mají převážně svisle uložené pracovní vřeteno a mohou být jednovřetenové nebo vícevřetenové. Jejich velikost se řídí podle největšího honovaného průměru a honované délky. Podle požadavků na přesnost a drsnost povrchu se honuje jednou nebo dvěma honovacími hlavami.

 

      Při hrubovacím honování se dosáhne přesnosti IT6 až IT7 a drsnosti povrchu Ra  =  0,4  µm  až  0,8  µm.   Při jemném honování stupně přesnosti IT5 a drsnosti povrchu Ra  =  0,1  µm  až  0,2  µm . Honováním se dosahuje velké přesnosti geometrického tvaru válcových ploch, odstraní se ovalita, kuželovitost a vlnitost ploch, nelze opravit souosost.

 

 

                       

      Obr. 1:  Honovací hlava                                                                          

 

            Obr. 2:  Princip honování

Zdroje

• JANYŠ, Bohumil a Karel RAFTL. Soustružník: Technologie pro I. ročník. 1. vyd. Praha : SNTL - Nakladatelství technické literatury, 1968.

• KARAFIÁTOVÁ, Stanislava a Ivo LANGER. Nekonvenční technologie. 1. vyd. Havlíčkův Brod : FRAGMENT, 1998. ISBN 80-7200-296-1. 

• NĚMEC, Dobroslav a kol. Strojírenská technologie 3: Strojní obrábění. 2., opr. vyd. Praha : SNTL - Nakladatelství technické literatury, 1982.

• ŘASA, Jaroslav a Vladimír GABRIEL. Strojírenská technologie 3 - 1. díl: Metody, stroje a nástroje pro obrábění. 1. vyd. Praha : Scientia, 2000. ISBN 80-7183-207-3

Obrázky:

• Obr. 1, 2: NĚMEC, Dobroslav a kol. Strojírenská technologie 3: Strojní obrábění. 2., opr. vyd. Praha: SNTL - Nakladatelství technické literatury, 1982.

.

Testy