Podtřída: VEJCORODÍ
Řád: PTAKOŘITNÍ
Podtřída: ŽIVORODÍ
Nadřád: VAČNATÍ
Řád: VAČNATCI
Podtřída: VEJCORODÍ
Tato starobylá skupina savců nese znaky svých plazích předků. K vejcorodým patří jediný řád ptakořitní. Zahrnuje pět recentních druhů.
Charakteristika:
-
znaky plazů:
-
kloaka
-
krkavčí kost
-
kolísavá tělesná teplota
-
zachovaná mžurka
-
kladení vajec s kožovitým obalem
-
funkční pouze levý vaječník
-
-
znaky savců:
-
srst
-
mléčné žlázy (mléčná políčka, mléko volně vytéká, mláďata nesají, ale olizují)
-
3 sluchové kůstky¨
-
7 krčních obratlů
-
bránice
-
dokonale rozdělené čtyřdílné srdce
-
Řád: PTAKOŘITNÍ
-
charakteristika je stejná jako u podtřídy
-
přestavba čelistí se poněkud podobá zobáku
- druhotná ztráta zubů
-
rozšířeni pouze na Novém Zélandě, v Austrálii a Nové Guineji
Zástupci:
-
ježura australská
-
vyvinuty vakové kosti, suchozemský tvor, obývá nory
-
lepkavý jazyk – ke sběru mravenců a termitů
-
na těle bodliny
-
samice nosí mládě v břišním vaku
-
Obr. 1: Ježura australská
- ptakopysk podivný
- potápí se, má nesmáčivou srst, bydlí v norách s vchodem pod vodní hladinou
- potravu (hmyz, měkkýše) shání cezením vody svým kachním zobákem
- pětiprsté končetiny s plovací blanou, ocas zploštělý jako u bobra
- samec má na zadních nohách rohovité ostruhy s jedovou žlázou, moc jiných jedovatých savců není
Podtřída: ŽIVORODÍ
Jedná se o početnější podtřídu savců. Zahrnují asi 4 300 druhů. Nadřád VAČNATÍ má asi 250 druhů a nadřád PLACENTÁLOVÉ asi 4050 druhů. Samice přivádějí na svět svá mláďata porodem.
Nadřád: VAČNATÍ
Řád: VAČNATCI
-
krátký nitroděložní vývoj
-
po narození mláďata málo vyvinuta
-
vývoj pokračuje v břišním vaku samice
-
vyvinuty vakové kosti
-
nemají placentu (alantochoriální), jen nedokonalou žloutkovou
-
mají párovou dělohu a pochvu
-
samci mají rozeklaný penis
-
méně vyvinutý mozek
-
vyvíjeli se současně s placentálními savci, ale byli konkurenčně slabší, a proto v současné době žijí převážně v Austrálii a Jižní Americe, kde je konkurence placentálů slabá
Zástupci:
-
vačice opossum – nejrozšířenější vačnatec – od Jižní Ameriky až po Kanadu, všežravá, částečně žije na stromech
-
vakovlk – byl to největší recentní dravý vačnatec, vyhuben, občas zprávy, že spatřen (podobně jako pták moa)
-
ďábel medvědovitý – „tasmánský čert“ – při vyrušení vřeští a štěká, živí se zdechlinami nebo loví drobnější vačnatce
-
klokani
-
velká skupina býložravců, od 12 cm až po 1,8 m (měřeno bez ocasu, celková délka až 3 metry)
-
někteří mají mohutně vyvinuty zadní končetiny, které používají ke skákání
-
dlouhý silný ocas slouží jako opora při postoji a k vyvažování při skocích
-
klokan rudý – patří k největší a nejrozšířenějším druhům klokanů, tvoří velké skupiny, škodí – je loven pro maso a pro kůži, mládě ve vaku 190 dní
-
-
vakoveverky – mezi končetinami kožní blána – slouží při klouzavém letu
-
koala medvídkovitá – žijí na stromech, jejich potravou jsou listy blahovičníků (pouze asi 12 druhů) – eukalyptů
- Obr. 3: Koala medvídkovitá
Zdroje
BENEŠOVÁ, Marika. Odmaturuj! z biologie. Vyd. 1. Brno: Didaktis, 2003, 224 s. ISBN 80-862-8567-7.
GAISLER, Jiří a Jan ZIMA. Zoologie obratlovců. Vyd. 2., přeprac. Praha: Academia, 2007, 692 s. ISBN 978-802-0014-849.
HANČOVÁ, Hana a Marie VLKOVÁ. Biologie v kostce: [pro střední školy]. 1.vyd. Praha: Fragment, 1998, 151 s. ISBN 80-720-0111-6.
PAPÁČEK, Miroslav. Zoologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 1994, 286 s. ISBN 80-858-2757-3.
SMRŽ, Jaroslav, Ivan HORÁČEK a Miroslav ŠVÁTORA. Biologie živočichů: pro gymnázia. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2004, 207 s. ISBN 80-7168-909-2.
ZICHÁČEK, Vladimír. Zoologie. 1. vyd. Olomouc: FIN, 1995, 292 s. ISBN 80-855-7274-5.
Zoologie pro veterinární mediky. Zoologie.frasma [online]. 2012. vyd. [cit. 2014-08-31]. Dostupné z: http://www.zoologie.frasma.cz
Obrázky:
Obr. 1: Ježura australská. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2015-01-29]. Dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/0d/Echidna_ST_03.jpg/275px-Echidna_ST_03.jpg
Obr. 2: Ptakopysk podivný. I.dnes.cz [online]. [cit. 2015-01-28]. Dostupné z: http://i.idnes.cz/11/032/cl6/JBA22ed32_MDF51574.JPG
Obr. 3: Koala medvídkovitá. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2015-01-29]. Dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/49/Koala_climbing_tree.jpg/250px-Koala_climbing_tree.jpg
Obr. 4: Vývoj vačnatců. [online]. [cit. 2015-01-29]. Dostupné z: http://nd06.jxs.cz/398/284/5b31184381_95195428_o2.jpg
Obr. 5: Klokan rudý. [online]. [cit. 2015-01-29]. Dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/26/Red-Kangaroo-5legs.jpg
Víte, že ...
Vývoj vačnatců
Vačnatci rodí nevyvinutá mláďata (nedonošená). Jejich další vývoj probíhá ve vaku.
Obr. 4: Vývoj vačnatců
Víte, že ...
Klokan rudý
patří k největším žijícím vačnatcům. Má velmi dlouhý a silný ocas, krátké přední končetiny a dlouhé zadní končetiny. Samci dorůstají celkové délky až 3 m a váží až 85 kg. Samice jsou podstatně menší. Živí se převážně šťavnatými výhonkami trav, bylinami a listy. Žijí většinou ve skupinách 2 - 10 jedinců. Dominantní samec ve skupině se páří s několika samicemi. Klokan je považován za škůdce a je loven pro maso a kůži. Jedinými jeho predátory jsou člověk a dingo. Rodí obvykle jedno mládě. Březost velkých druhů trvá okolo 1 měsíce. Mládě po porodu má nepatrnou velikost 2 cm a hmotnost pod 1 g. Šplhá do vaku, kde se přisaje k bradavce. Ve vaku pobývá asi 190 dní. Samec je většinou oranžově rudý, zatímco samice jsou modrošedé. Klokan dokáže skákat rychlostí až 65 km/h. Skoky mohou být dlouhé až 10 metrů a vysoké 3 metry. Při soubojích a obraně využívají silné kopance zadníma nohama.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Klokan_rud%C3%BD
Obr. 5: Klokan rudý.
Kontrolní otázka
Mezi vejcorodé nepatří:
a/ panda velká
b/ ježura australská
c/ ptakopysk podivný