Etologie je vědní obor, který se zabývá studiem chování živočichů, rozeznáváním jeho vrozených a naučených složek, ontogenetického i fylogenetického vývoje vzorců chování a významu určitých vzorců chování pro přežívání daného druhu. Etologie bývá také někdy označována jako biologie chování živočichů. Jde o poměrně mladý, ale rychle se  rozvíjející vědní obor. 

 Obr. 1: Co všechno mohou gorily výrazem obličeje a postojem těla vyjádřit? / Gorilí sameček Kiburi - ZOO Praha /

 Obr. 2: Příklad péče o potomstvo. Brhlík lesní při dokrmování mláděte hmyzem. 

 Obr. 3: Fotoaparát, kamera, diktafon a další zařízení umožňují přesnou dokumentaci prováděných pozorování

Etologie se zabývá komplexně všemi aspekty chování. Sleduje nejenom příčiny chování, jeho časový průběh a funkci, ale také evoluci jednotlivých typů chování. Využívá poznatky širokého spektra oborů jako je fyziologie živočichů, psychologie, ekologie příslušného druhu, neboť geografické rozšíření a s tím související rozdílné životní podmínky mají často rozhodující vliv na chování určitého živočišného druhu.

Etologie se tedy zabývá zkoumáním, popisem a hodnocením přirozených projevů zvířat, především pak pohybovou aktivitou živočichů, jejími příčinami ve vztahu k vnitřním a vnějším podnětům a uspořádáním pohybové aktivity v prostoru a čase. Etolog studuje pohyb živočichů z místa na místo (lokomoci) a pohyb všech zevně rozlišitelných částí těla, např. změny objemu nebo obrysu těla, pohyby tykadel, kusadel, čelistí, boltců, končetin a ocasu, natahování, smršťování či vlnění těla, pohyby hlavy, ježení srsti, čepýření peří apod., nestuduje pohyb vnitřních orgánů jako je srdce, dýchací orgány nebo trávicí trubice.

Pohybová aktivita živočichů obvykle není nepřetržitá a je střídána postoji a polohami částečné nehybnosti, při odpočinku, dřímotě či spánku, anebo úplné nehybnosti třeba během diapauzy členovců nebo hlubokých fází hibernace některých obratlovců. Tyto klidové stavy jsou také součástí chování a jejich studium patří do náplně etologie. Chování živočichů zahrnuje také smyslové vnímání a dorozumívání (komunikaci) mezi živočichy. Studium projevů smyslových vjemů, jejich analýzy živočišným organizmem a studium přenosu informací mezi živočichy vyžaduje úzkou vazbu etologie na fyziologii. Zatímco fyziolog zkoumá vnitřní podstatu těchto dějů, např. činnost smyslových buněk a přenos vzruchů nervovou tkání, etologa zajímají především specifické motorické odpovědi na jednotlivé podněty fyzikální či chemické povahy.

Vedle fyziologie živočichů má nejužší vztah k etologii ekologie. Některé etologické projevy ani nelze pochopit bez spojení s prostředím, v němž se odehrávají. Proto vznikl mezioborový směr, ekoetologie.

Ekologie jako taková má však širší zaměření pokud se týká organizmů. Etologie se zabývá pouze živočichy, které chápe v tradičním pojetí včetně prvoků (i autotrofních „rostlinných“ bičíkovců). Životní projevy předjaderných organizmů, rostlin a hub se nepovažují za etologické projevy. Vedle volně pohyblivých živočichů se etologie zajímá i o živočichy trvale nebo dočasně přisedlé.

Společným rysem etologie a ekologie je to, že se zajímají nejen o jednotlivé organizmy, ale také o skupiny organizmů. Skupinové neboli sociální chování patří mezi nejzajímavější oblasti přirozených životních projevů zvířat. Vlastní sociální chování probíhá hlavně uvnitř skupin tvořených příslušníky téhož druhu.

                                                                Obr. 4: Chápan středoamerický – chápani žijí v tlupách tvořených až 30 zvířaty, příslušníci skupiny se neustále domlouvají různým voláním a při setkání si na znamení přátelských úmyslů vzájemně probírají srst.

Vedle toho zkoumá etologie také projevy chování, které vyplývají ze vztahů mezi různými druhy, například mezi predátorem a jeho kořistí.

                                                                Obr. 5: Poštolka obecná s kořistí

Etologie se v průběhu druhé poloviny 20. století stala interdisciplinárním oborem vycházejícím z několika biologických disciplín, jakými jsou zoologie, fyziologie, genetika a ekologie a v současné době to je dynamicky se rozvíjející obor.

Dílčí lekce

Zdroje

• VESELOVSKÝ, Zdeněk. Etologie: biologie chování zvířat. Vyd. 1. Praha: Academia, 2005, 407 s., [48] s. obr. příl. ISBN 80-200-1331-8.

• http://www.enviweb.cz/eslovnik/50

Obrázky:

• Autorkou obrázků i videa je Eva Jiříková