Metody pozorování chování živočichů

Základní etologickou metodou je přímé pozorování jednotlivých živočichů nebo skupin (smečka, stádo, hejno …). K pozorování jsou využívány zrak a sluch. Důležitými pomůckami etologa jsou dalekohled, dříve to byl magnetofon, v dnešní době je možné využít dostupnou spotřební techniku jako je digitální kancelářský diktafon, GPS navigace a software na zpracování zvuku, hodinky, popřípadě stopky, kamera, fotoaparát. Zjištěné etologické projevy se zapisují do terénního protokolu nebo se diktují do diktafonu. K natáčení hlasů živočichů jsou zapotřebí citlivá zařízení a sběrače zvuků.


Obr. 1: Dalekohled je výborným pomocníkem při pozorování vzdálených objektů

Obr. 2: Nezbytnou pomůckou je také zápisník, do kterého si pozorovatel vede záznamy z pozorování

 

V minulosti byly popisy pozorování doprovázeny kresbami. Nákresy jsou i v dnešní době cenným dokladem o etologických projevech, které pozorovatel zaznamenal.

 Obr. 3: Komfortní chování: Zebry  pečují o srst pomocí válení v písku a prachu ( podle Veselovského, 2005)

Ovšem ne každý je schopen rychle a výstižně zachytit kresbou zvířecí chování. Proto nabývá stále většího významu fotografie a film jako doklad přímého pozorování

Obr. 4: Komfortní chování zebry. Foto Dvůr Králové nad Labem, 2008

Moderní etologický výzkum v přírodě už nelze provádět bez fotodokumentace. Také fotografická dokumentace se dá provádět na dálku (telemetrie). Další pomůckou přímého pozorování je noktovize, čili zařízení, které umožňuje pozorování a obrazový přenos pozorování za tmy nebo snížené viditelnosti. Mnoho živočichů má noční aktivitu, takže je pozorovatel ani při použití dalekohledu s velkou světelností neuvidí, nebo je bude vidět špatně.

Cenné poznatky o chování zvířat lze získat i nepřímým pozorováním. Rozumí se tím opožděné zaznamenávání činnosti, tedy zjištění, co zvíře dělalo dříve. Klasická metoda je stopařství. Podle stop ve sněhu, na bahnu, písku nebo na jiném měkkém podkladu pozná zkušený stopař, které zvíře stopy zanechalo a jakou činnost vykonávalo. Nápadné stopy zanechávají převážně savci, ale za určitých okolností je možné vidět i stopy jiných obratlovců, měkkýšů, hmyzu atd.

Nepřímo se dá na chování živočichů usuzovat podle zbytků potravy (požerků, vývržků, trusu), podle spasené vegetace, sešlapaného substrátu, hnízd, nor, chodbiček ve dřevě, podle značek, jež zvířata zanechala záměrně (otíráním o kmeny, hrabáním, močením), podle peří, srsti, svlečené kůže hadů nebo exuvií (svleček hmyzu) a mnoha dalších známek předchozí činnosti živočichů.

Speciální metodou, která prohlubuje nepřímá a někdy i přímá pozorování, je značkování. Na vhodné části těla živočichů se upevňují značky, které umožní buď identifikovat jedince, obvykle podle číselného kódu anebo skupinu jedinců, kteří dostali stejnou značku, např.: barevný límec nebo látku s obsahem radioizotopu. Nejznámější a nejdéle používané značky jsou kroužky, které se dávají ptákům na běhák.http://www.birdlife.cz/index.php?ID=2059

Obr. 5: Značení kroužky na běháku volavky bílé 

Značkami nemusí být jen cizí tělesa upevněná na těla živočichů. Značkovat lze nanášením barev, perforací (např. savčích boltců), značkovací látkou přidanou do potravy atd. Drobní zemní savci se běžně označují amputací prstů, což umožňuje individuální určení podle různých kombinací. Ve zvláštních případech je možno rozlišovat jedince určitého druhu bez značkování, na základě zevně patrných rozdílů mezi nimi. U bezobratlých se dá tato metoda využít jen výjimečně, u obratlovců je tím snadnější, čím je studovaný druh větší a nápadnější. Rozdíly ve velikosti, zbarvení, ve tvaru boltců, rohů, parohů, ploutví apod. se nazývají přirozené značky.

V moderní etologii jsou stále důležitější telemetrické metody. V technice znamená telemetrie dálkové měření pomocí akustických, optických, elektrických a radiomagnetických přístrojů, případně na základě odrazu laserových paprsků. Biologická telemetrie, tzv. biotelemetrie, se chápe různě široce. Jedná se o zjišťování nějakých biologicky významných veličin na dálku. Nejčastěji se pod biotelemetrií rozumí sledování zvířat označených vysílačkami čili radiotelemetrie. Základní složky radiotelemetrického zařízení jsou miniaturní vysílačka, přijímací anténa a přijímač. Radiotelemetrie se nejčastěji využívá ke sledování lokomoce živočicha a zjištění velikosti jeho domovského okrsku, k vyhledání označeného jedince, aby mohl být dále sledován přímým pozorováním, k registraci fyziologických parametrů, jako je povrchová a vnitřní teplota těla, frekvence srdečního tepu, dýchacích pohybů apod.

Automatická registrace umožňuje sledovat chování bez přítomnosti pozorovatele. Může být založena na některém z postupů přímého nebo nepřímého pozorování, při nichž se užívají přístroje. Fotoaparáty, filmové kamery, televize, video nebo magnetofony mohou zaznamenat chování bez současné obsluhy. Přístroje registrující pohybovou aktivitu se nazývají aktografy. Umožňují sestavovat aktogramy. Aktivita se dá registrovat např.: stlačením plošiny, po níž zvíře přeběhne, prostřednictvím termočlánků (zvýšení teploty po dosednutí ptáka na vejce, v kolonii netopýrů apod.), podle hlasových projevů živočichů atd.

Vedle pozorování prováděli již klasičtí etologové experimenty. Důležitou pomůckou při experimentech jsou atrapy. Atrapa je napodobenina, v etologii se jedná o napodobeninu celého zvířete, jeho vejce, části těla apod. Atrapy umožňují získat řadu poznatků o klíčových podnětech spouštějících určitý typ chování tím, že zdůrazní určité znaky z několika možných.

 

Experimentálně můžeme působit i na jiné smysly živočichů, než je jejich zrak. Můžeme jim přehrávat různé zvuky, a to buď záznamy hlasových projevů jejich vlastního druhu, jiných druhů živočichů nebo i zvuky umělé. Obdobně je možno využívat pachových podnětů působících na chemoreceptory.

Velmi rozmanité metody se používají při experimentování v laboratoři. I když se při laboratorním výzkumu používá i přímé pozorování, je situace, ve které se zvířata nacházejí, vždy pod kontrolou experimentátora. Už tím, že se stanoví chovné zařízení, složení skupiny zvířat, časový průběh krmení atd., provádí se vlastně pokus. V laboratoři je kromě toho možno modifikovat podmínky během života pokusných zvířat, určit fyzikální vlastnosti nezávisle proměnných (teplota, světlo apod.), naprogramovat sekvenci a trvání vnějších podnětů, přimět zvíře k volbě z několika možností, definovat typy odpovědí přesněji než v přirozeném prostředí atd. Laboratorně lze pozměnit sám organizmus, který se zkoumá (podávání farmak, injekce hormonů atd.).

Výhody laboratorního výzkumu je možno uplatnit především u malých živočichů, například prvoků, hmyzu, ale i ryb. Z ptáků a savců se dá v laboratoři celkem dobře experimentovat s drobnými druhy, hlodavci, pěvci apod. Pro velká zvířata, jako jsou opice nebo šelmy, nelze vytvořit takové podmínky, které by odpovídaly celému souboru jejich ekologických a etologických adaptací. Výzkum tělesně velkých a psychicky vyspělých divokých savců (kopytníků, šelem, lidoopů, delfínů apod.) je výhodnější provádět mimo laboratoře ve velkých chovných zařízeních nebo v zoologických zahradách. Např. hravé chování mláďat savců probíhá v zoologických zahradách stejně jako ve volné přírodě, kde jsou však mláďata stěží k zastižení. Uvedená nevýhoda odpadá při studiu etologie domácích zvířat, jejichž chování je pozměněno procesem domestikace.  Proto jsou domácí zvířata vedle laboratorních stále důležitými objekty experimentování.

Obr. 6: Domácí zvířata jsou výbornými objekty pro pozorování

 

Zdroje
  • BIČÍK, Vítězslav. Stručný úvod do studia chování živočichů. Přednáška pro učitele středních škol. UP Olomouc, 2010.

  • VESELOVSKÝ, Zdeněk. Etologie: biologie chování zvířat. Vyd. 1. Praha: Academia, 2005, 407 s., [48] s. obr. příl. ISBN 80-200-1331-8.

  • VESELOVSKÝ, Zdeněk. Člověk a zvíře. Vyd. 1. Praha: Academia, 2000, 246 p., [32] p. of plates. ISBN 80-200-0756-3

  • http://www.birdlife.cz/index.php?ID=2059


Obrázky

Komentář

Video
This div will be replaced by the JW Player.
Obrázek

Obr. 7: Ibis červený

Zajímavost

 Obr. 8: Pěnkava obecná samec si vymezuje zpěvem teritorium

Více se můžete dočíst na: http://kvety.kafe.cz/zaujalo-nas/2011/8/4/clanky/ptaci-zpev-objevte-jeho-tajemstvi/

K natáčení hlasů živočichů jsou zapotřebí citlivá zařízení a sběrače zvuků. Podrobnější informace o technice akustického monitoringu ptáků si můžete přečíst v článku Dr. Ing. Jana Savického.

Obrázek

Obr. 9: Detail kroužku umisťovaného na pravou nohu orla mořského. Barevná kombinace zelená/černá je určena pro Českou republiku.

Víte, že ...

V roce 2008 se i Česká republika připojila k celoevropskému projektu barevného značení orlů mořských. V rámci tohoto projektu jsou ptáci značeni dvěma barevnými kroužky. Kombinace na pravé noze je specifická pro stát (v případě větších zemí pro oblast) – Česká republika má určenu kombinaci zeleno/černou. Tento kroužek je zároveň i klasickým ornitologickým kroužkem – v našem případě nese tradiční nápis N. MUSEUM Praha, typ a číslo kroužku (u nás typ LX a trojciferný kód – viz foto). Na levé noze je odečítací kroužek s barevnou kombinací specifickou pro konkrétní rok s alfanumerickým kódem. Pokud je tedy odečtena pouze barevná kombinace na pravé noze, lze identifikovat stát (oblast) původu jedince. Odečteme-li barevné kombinace na obou kroužcích, lze určit oblast původu a rok kroužkování. Pro přesnou identifikaci jedince je nutné odečíst kompletně alespoň jeden z kódů (na pravé či levé noze). I když bylo barevnými kroužky v ČR v letech 2008–2010 označeno již téměř 50 mláďat, odečet živého jedince se zatím podařil pouze ve dvou případech. V dalších několika případech byli odečteni ptáci označení v zahraničí (Německo, Polsko), zejména díky aktivitě jihočeských fotografů Jiřího Bohdala a Jana Ševčíka.

 

Obrázek

Obr. 10: Atrapy používané při výcviku loveckých psů

Obrázek

Obr. 11: Atrapy dravců slouží k ochraně ptáků před nárazem do skleněných překážek, využívají se také k ochraně fasád před datlovitými ptáky, proti usedání a hnízdění ptactva na střechách a stavebních prvcích.

Doplňující učivo

Profesor Zdeněk Veselovský vždy zdůrazňoval význam srovnávacího studia, na jehož počátku stojí prosté, ale trpělivé, podrobné sledování. Poznej své zvíře, začni etogramem, to byla jeho hlavní doporučení. 

Etogram = seznam prvků chování, která lze pozorovat, je to část celého repertoáru chování zvířat. Etogram popisuje vzhled chování (ležení, stání), prostorové vztahy a jejich změny (příchod, odchod, trajektorie pohybů, přechody vymezených jednotek (čtverce).

Popisuje dva typy prvků chování:

A​kce  krátkodobé (např. kousnutí, poskok), jejich frekvenci lze měřit za jednotku času, mohou se opakovat během doby pozorování, mohou vytvářet shluky nebo epizody jednotlivých akcí oddělených přestávkami (např. zobání kuřat).

Stavy  trvají déle (např. sezení, ležení), lze měřit jejich trvání a celkové trvání během doby pozorování.

Formulář pro zpracování etogramu by měl obsahovat následující údaje:

Pozorovatel:

Datum pozorování:

Doba pozorování:

Místo sledování:

Informace o sledovaném zvířeti (druh, pohlaví, věk, kategorie. Pokud jsou známy, také údaje o zdravotním stavu zvířete, prevenci, léčení):

Základní provozní údaje (u hospodářských zvířat např. specifikace provozních operací, mechanizace, atd.).

Základní technologické údaje (u hospodářských zvířat např. plocha stáje/kotce, rozměry žlabu, velikost výběhu, velikost vodní plochy, popis technických zařízení):

Základní mikroklimatické údaje (teplota prostředí, vlhkost vzduchu, intenzita proudění vzduchu, srážky, intenzita slunečního záření, intenzita světelná, koncentrace CO2, amoniaku, hladina hluku. U zvířat ustájených v objektu se uvádějí zvlášť údaje pro stájové prostředí a venkovní prostředí):

Seznam a popis pozorovaných prvků chování:

Tabulkové/grafické vyjádření frekvence výskytu, trvání pozorovaných prvků chování během doby pozorování: 

 

Podívejte se na ukázku zpracování výsledků pozorování do elektronické podoby.