Vrozené chování je podmíněno zděděnými vlohami, projevuje se po narození a v pozdějších fázích individuálního života a není naučené. Je to chování, které má pevný genetický základ nebo vykazuje vysoký stupeň naprogramování.
Obr. 1: Kruhová pavučina dobře odolává větru i špatnému počasí
Obr. 2: Některé druhy pavouků na vrcholcích travin vypouštějí pavučinová vlákna, jejichž konec se zachytí na sousedním stéble a pavouk po něm může přešplhat (aniž by musel sestoupit na zem).
Význam vrozeného chování je zřejmý zvláště u těch živočichů, u kterých neexistuje rodičovská péče o mláďata. Pohotovost k určitému vrozenému chování je nazývána motivace neboli vnitřní vyladění. Motivace souvisí s fyziologickým stavem organizmu, jako je hlad nebo sexuální vzrušení a tyto stavy se opakují tak, aby v přirozených podmínkách nastalo příslušné chování v určitou dobu.
Získané chování je vytvářeno a usměrňováno až během života jedince, je výsledkem získané zkušenosti. Rozvíjí se zpravidla učením, což je adaptivní proces, kterým se dosavadní chování modifikuje nebo se tvoří chování nové. Pro některé živočichy je učení nezbytnou podmínkou přežití. Umožňuje jedinci přizpůsobit se prostředí.
Příklady vrozeného chování
-
pohyb
-
chování podmíněné metabolismem
-
ochranné chování
-
komfortní chování
-
reprodukční chování
-
sociální chování
-
komunikace
Pohyb
Schopnost reagovat na podněty se nazývá dráždivost. Jednou z nejčastějších odpovědí na podnět je pohyb všeho druhu, a to především pohyb směrem ke zdroji podráždění. Pohyb těla nebo jeho části je odpověď organizmu na podráždění, umožňují např. vyhledávání potravy, jedinců opačného pohlaví, únik z nevhodného prostředí, před nebezpečím.
,
Obr. 3: První kroky veverčat
Zdroje
-
BIČÍK, V. Stručný úvod do studia chování živočichů. Přednáška pro učitele středních škol. UP Olomouc, 2010.
- Bičík, V., Fraňková, S. (1985): Úvod do srovnávací psychologie. Učební texty vysokých škol, UP Olomouc, 171 s.
-
VESELOVSKÝ, Zdeněk. Etologie: biologie chování zvířat. Vyd. 1. Praha: Academia, 2005, 407 s., [48] s. obr. příl. ISBN 80-200-1331-8.
-
VESELOVSKÝ, Zdeněk. Člověk a zvíře. Vyd. 1. Praha: Academia, 2000, 246 p., [32] p. of plates. ISBN 80-200-0756-3
Obrázky
-
Autorkou obrázků a videí je Eva Jiříková
Video
Víte, že ...
Kruhová síť
Kruhová síť je trvanlivá za větru a při špatném počasí. Spirálová vlákna jsou lepivá, naopak rámcová a paprsková nelepí, takže se po nich pavouk dostane na místo. Čeká v doupěti, dokud mu signalizační vlákno neřekne, že se něco chytilo. Vyběhne, živočicha usmrtí jedem a vysaje. Sítě mohou mít různý tvar. Někteří pavouci ji na kořist házejí. Někteří síť ani neopotřebují. Například lovčík, který běhá po vodní hladině. Samička je schopná ulovit i ještěrku nebo čerstvě narozenou myš. Sklípkani, žijící v norách, mají víko, které bleskurychle uvolní, chytnou kořist a zase zavřou. Skákavka se přilepí vláknem k místu, kde je, skočí po kořisti a vlákno ji přitáhne zpátky. Lepovka jižní na svoji kořist stříkne směs lepivých vláken a jedu. Pavouk bolasový - jeho metoda lovu patří k nejrafinovanějším. Má vlákno s kuličkou lepu. Vylučuje vůni samičky můry, kterou se živí. Sameček přiletí a pavouk ho trefí kuličkou lepu na lasu.
Obrázek
Obr. 4: Kruhová pavučina křižáka obecného.
Komentář
Hra je nezbytnou součástí života mláďat, souvisí se zvědavostí, vyhledáváním nových podnětů a zkušeností. Je to specifická forma učení, při hře získávají mláďata nové zkušenosti a poznatky o vnějším prostředí, hrou se upevňují vazby mezi vrstevníky, učí se životu ve skupině.
Hra je zdánlivě neužitečná činnost, která se vyznačuje volnou kombinací prvků chování, neúnavným opakováním, radostí ze hry. Objevuje se především u mláďat společensky žijících savců a částečně i ptáků, např. šelem, ploutvonožců, kytovců, opic, kopytníků, papoušků a některých pěvců. Hry mají význam pro trénink svalů, zdokonalování pohybů souvisejících se získáváním potravy, pro zdokonalování smyslových orgánů a centrální nervové soustavy, pátracího chování, pro poznávání příslušníků society [Bičík, V. (2010)].
Obrázek
Obr. 5: Slůně v pražské ZOO
Obrázek
Obr. 6: Křižák pruhovaný
Obrázek
Obr. 7: Kokon křižáka pruhovaného.
Víte, že ...
Křižák pruhovaný je původem subtropický pavouk z oblasti Středomoří, který však vlivem globálního oteplování zdomácněl také v České republice.
Křižák pruhovaný spřádá pavučinovou síť těsně nad zemí, nejčastěji mezi bylinami na loukách či zahradách. 
Obr. 8: Typická síť křižáka pruhovaného
Síť je kolová a vyznačuje se svislým pruhem husté pavučiny, místy zakřiveným, tzv. stabilimentem. Stabilimentum je vysoce dobré maskovací zařízení. Křižák pruhovaný sedí obvykle uprostřed pavučiny na klikatém pruhu pavučiny. Při rozrušení rychle rozkmitá síť, takže se kořisti naskytne jen rozmazaný obraz. V něm se obrys křižáka ztrácí. Je-li však pavouk znepokojován dále, svoje místo opustí a spustí se k zemi, kde nehybně setrvá. Bílá klikatá čára na pavučině může sloužit i k jiným účelům. Leskne-li se na slunci, může lákat hmyz nebo naopak odrazovat dravce. Mladí pavouci staví jinak vypadající pavučinu, bez, nebo s méně zřetelnou klikatou čarou.
Kulovité kokony křižáka pruhovaného jsou podobné makovici, kokon obsahující 300–400 vajíček samice poblíž sítě hlídá. 
Obr. 9: Kokon s vajíčky křižáka pruhovaného
Víte, že ...
Inteligentní tvorové mezi bezobratlými.
Chobotnice jsou považovány za mimořádně inteligentní bezobratlé živočichy s určitými vzorci chování.
Různé chobotnice reagují na stejný typ podnětů odlišnými způsoby, používají různé strategie. Například, pokud zašroubujete chobotnici do sklenice, dokáže ji zevnitř pomocí svých chapadel s přísavkami sama otevřít. Snadno se dostanou k potravě, která se ukrývá v uzavřené nádobě, a dokáží i utéct.
Doplňující učivo
Obecně rozlišujeme dva základní typy pohybu: pasivní a aktivní pohyb.
Pasivní pohyb lze charakterizovat jako pohyb s využitím vnějších faktorů prostředí, tedy bez jakékoliv vlastní pohybové aktivity. Řada živočichů využívá pro vlastní pohyb fyzikálně vyvolaný pohyb vody (vlny, proudy) nebo vzduchu (konvekce, kondukce). Další možností je přemísťování s využitím jiných živočichů (exo a endoparazité), foretičtí živočichové (uchycení na jiném druhu pouze z důvodu přemístění).
Aktivní pohyb je výsledkem vlastní pohybové činnosti živočicha v prostoru. 
Tento typ, který umožňuje aktivně a efektivně regulovat pozici a polohu živočicha v prostoru, je zdaleka nejběžnější. Velmi často se oba typy pohybu vzájemně doplňují a podporují. Např. živočichové využívají fyzikální nadlehčování pomocí plynových dutin, ale optimální polohu zajišťují aktivním pohybem.
