Obecné požadavky na výkresy sestav
Dříve než se pustíme do odlišností mezi výkresem jednotlivé součásti a výkresem sestavy, je potřeba popsat, co znamená technický termín „výkres sestavy“.
Definice a obsah výkresu sestavy
Výkresem sestavy obvykle označujeme výkres, na kterém je vyobrazena více jak jedna součást. Výkresy sestav slouží především pro definování vzájemné polohy jednotlivých součástí ve větším konstrukčním celku. Členění konstrukční dokumentace do sestav, podsestav a výkresů součástí je dáno ryze praktickými důvody. V dnešní době je zcela typické, že stroje a zařízení jsou tvořeny i několika tisíci díly. Jen velice těžko bychom byli schopni na jednom výkrese dostatečně jasně a přehledně definovat polohy takto velkého počtu dílů. Rovněž pro organizaci a sledování výroby je vhodné rozdělit velké konstrukční celky na celky menší.
Výkres sestavy je tedy možno také definovat jako výkres, který znázorňuje strojní celek sestavený z komponent těchto typů:
-
Podsestavy.
-
Součásti s vlastním výkresem.
-
Součásti bez výkresu (jsou tvořeny neopracovanými částmi zhotovenými z normalizovaných polotovarů).
-
Normalizované hotové díly (spojovací součásti, ložiska…).
-
Nakupované nenormalizované hotové díly.
Rovněž každá podsestava může být tvořena všemi výše uvedenými typy dílů. Vznikne tak víceúrovňová „stromová“ struktura konstrukční dokumentace. V praxi je počet úrovní závislý především na celkové složitosti zařízení, které dokumentace popisuje. Z pochopitelných důvodů je však vždy lepší, když počet těchto úrovní není příliš velký. Vhodné strukturování dokumentace je dáno, jak již bylo řečeno, konstrukčním řešením daného zařízení a v nemalé míře taky zkušenostmi konstruktéra.
Druhy výkresů sestav
V zásadě lze rozdělit sestavy do dvou velkých skupin podle jejich obsahu. Tyto skupiny tvoří:
-
Montážní sestavy.
-
Výkresy svarků.
Výkresy montážních sestav
Montážní sestavné výkresy slouží především pro správnou montáž všech dílů zařízení do funkčního celku. Jejich účelem je kromě stanovení správné polohy všech dílů také určit počty všech potřebných dílů.
Výkresy svarků
Svarky jsou specifické sestavy dílů, pro které je typické jejich pospojování do jediného celku nerozebíratelnými svarovými spoji. De facto tedy zobrazují ve finále pouze jedinou součást vzniklou posvařováním jednotlivých komponent. Výkresy svarků lze dále ještě rozdělit do tří podskupin. Jsou to:
-
Výkresy sloužící pouze pro svařování konstrukčního celku.
-
Výkresy sloužící pro opracování již svařené konstrukce (v podstatě se nemusí jednat o výkres sestavy, protože může zobrazovat opracování pouze jediné součásti vzniklé svařováním).
-
Výkresy sloužící jak pro sestavení, tak pro opracování svarku (typické provedení spíše pro jednodušší celky).
Odlišnosti výkresů sestav a výkresů jednotlivých součástí
Výkres sestavy může obsahovat obecně všechny typy údajů, které obsahují výkresy jednotlivých součástí. Navíc ale obsahuje dvě další důležité součásti. První z ní je soupis všech dílů použitých v sestavě. Tento soupis má formu tabulky, kterou nazýváme kusovník. Kusovník je umístěn většinou přímo na výkrese, kde tvoří nástavbu rohového razítka. V případě velkého množství dílů sestavy je možno kusovník při nedostatku místa nad razítkem rozepsat i do více sloupců nebo jej zhotovit na odděleném listě (listech). K identifikaci (označení) jednotlivých dílů na samotném výkrese slouží tzv. poziční čísla. Forma a způsob předepisování kusovníku i pozičních čísel je dána příslušnou normou. Shrneme-li tedy všechny údaje, které obsahuje výkres sestavy, dostaneme tento jejich výčet:
-
Informace o počtu a druhu dílů tvořících sestavu obsažené v kusovníku.
-
Označení jednotlivých částí sestavy pozičními čísly.
-
Informace o tvaru sestavy.
-
Informace o rozměrech sestavy.
-
Informace o přesnosti sestavy.
-
Informace technologického charakteru.
-
Informace o materiálech a polotovarech.
-
Informace sloužící k identifikaci výkresu sestavy.
Pokud jde o informace o tvaru sestavy je situace stejná jako u samostatných součástí. Pouze při kreslení řezů je potřeba se řídit dalšími pravidly zohledňujícími fakt, že sestavy jsou tvořeny více díly různého typu.
Rozměry uváděné na sestavách jsou však odlišného typu než u výkresů součástí.
Na výkresech sestav se uvádí především tato rozměry:
-
Celkové rozměry sestavy (slouží spíše pro orientaci o celkové velikosti).
-
Rozměry montážní určující vzájemnou polohu součástí (není je nutno uvádět v případech, že poloha je dána jednoznačně vyobrazením a typem spojení součástí).
-
Rozměry týkající se obráběných prvků (prvků, které se obrábí až po kompletaci sestavy nebo v průběhu její kompletace).
-
Připojovací rozměry podsestav (rozměry důležité pro napojení na navazující funkční celky). Jsou to zejména polohy a velikosti připojovacích otvorů, velikosti a poloha vstupních a výstupních hřídelí apod.
Pro informace o přesnosti, technologické a identifikační údaje platí stejná pravidla jako pro výkresy součástí.
Informace o materiálech a polotovarech se nevyplňují do rohového razítka, ale do kusovníku, a to pouze u položek, u kterých to má smysl (tj. zejména u těch dílů, které nemají vlastní výkres, kde by bylo možné tyto údaje uvést). Popisem kusovníku a jeho vyplňováním se budeme zabývat v samostatné lekci.
Umisťování pozičních čísel na výkresech setavy
Na následujícím obrázku schématu přímočarého pístového hydromotoru je dobře patrné, jakým způsobem se do sestavy zapisují poziční čísla označující jednotlivé díly. Podle počtu pozic a uspořádání pohledů na výkrese můžou být pozice podle potřeby uspořádány do jedné nebo i několika vodorovných či svislých linií. Formát pozic se opět řídí příslušnými normami. V obrázku jsou pro větší názornost použity barevné prvky. Jednotlivé pozice označují tyto díly:
-
Válec
-
Pístnice
-
Závěsné oko válce
-
Závěsné oko pístnice
-
Kloubové kluzné ložisko oka pístnice
-
Kloubové kluzné ložisko oka válce
-
Zátka válce
-
Píst
-
Prachovka pístnice
-
Těsnění pístnice
-
Vodící kroužky pístnice
-
Vodící kroužky pístu
-
Těsnění pístu
Obr.1: Umístění pozičních čísel na výkrese sestavy