Výkresy montážní sestavy vřetena

V úvodu této lekce nejprve shrneme, co bude výkres montážní sestavy obsahovat a jaké informace v něm budou zachyceny. Již v úvodu minulé lekce jsme řekli, že pro výkres sestavy vycházíme z konstrukčního návrhu celého zařízení, který řeší jeho uspořádání a počet a druh použitých montážních dílů. V našem případě vyjdeme z návrhu, který je zachycen na dalších obrázcích, ve kterých jsou jednotlivé součásti sestavy označeny pozičními čísly.

Obr. 1: Sestava vřetene - díly s výkresem

 

Obr. 2: Sestava vřetene - normalizované díly

 

Pod jednotlivými pozičními čísly jsou na předcházejících obrázcích znázorněny:

• Pozice 1 - svařenec tělesa vřetene
• Pozice 2 - hřídel
• Pozice 3 - víčko velké
• Pozice 4 - víčko malé
• Pozice 5 - šroub M6x20 podle ČSN 02 1143
• Pozice 6 - pružná podložka velikosti 6 dle ČSN 02 1740
• Pozice 7 - těsné pero 8x7x50 podle ČSN 02 2562
• Pozice 8 - pojistný kroužek velikosti 35 podle ČSN 02 2930
• Pozice 9 - kuličkové ložisko 6007 v provedení 2RS dle ČSN 02 4630
• Pozice 10 - kuličkové ložisko 6207 v provedení 2RS dle ČSN 02 4630

Výkresová dokumentace kompletního vřetene bude tvořena výkresy podle následující tabulky (názvy výkresů a jejich čísla volí konstruktér s ohledem na konkrétní podmínky v dané firmě):

Obr. 3: Sestava vřetena - struktura výkresové dokumentace

 

Tvorbou výkresu svařované sestavy tělesa vřetene jsme se podrobně zabývali v předcházející lekci, ve které jsou obsaženy i příklady detailních výkresů trubky 1, trubky 2 a podpěry. V této lekci si nejdříve představíme možnou podobu výkresů hřídele, velkého a malého víčka. Kreslením těchto výkresů se v této lekci podrobněji zabývat nebudeme, protože vše potřebné pro jejich úspěšné vytvoření již bylo uvedeno v předcházejících lekcích této učebnice.

 

Detailní výkres hřídele vřetena pohonu

Vřeteno slouží k uložení vložené hřídele řemenového převodu pohonu sekačky. Z tohoto důvodu může mít hřídel poměrně jednoduchý tvar. Tato jednoduchost je dána zejména volbou shodného ložiskového průměru na obou koncích hřídele a stejnými válcovými konci hřídele, na kterých jsou na peru uloženy řemenice pro klínové řemeny. Proti vysunutí jsou řemenice jištěny pomocí podložek a šroubů zašroubovaných do otvorů v čelech hřídele. Ostatní průměry hřídele jsou nefunkční. Výkres hřídele ukazuje následující obrázek

 

Obr. 4: Výkres hřídele vřetena

 

Detailní výkresy víček vřetena pohonu

V případě našeho vřetena jsou víčka velmi jednoduchá, protože v nich není uloženo hřídelové těsnění. Zvolená ložiska jsou totiž v provedení s trvalou tukovou náplní a s plastovými (pryžovými) kryty na obou stranách bránícími úniku maziva z ložiska. Mazivo je do tohoto typu ložiska plněno již při výrobě, nelze jej měnit ani doplňovat a vydrží po celou dobu životnosti, na kterou je ložisko dimenzováno. Tato ložiska se označují textem „2RS“ uváděným za číselným označením ložiska. Pokud jde o přesnost rozměrů víček, je třeba přesněji tolerovat pouze osazení na velkém víčku, které slouží k dotlačení ložiska proti vybrání v tělese vřetena. Možnou podobu výkresů víček ukazují následující obrázky.

 

Obr. 5: Víčko velké - výkres

 

Obr. 6: Víčko malé- výkres

 

Výkres montážní sestavy tělesa vřetena – volba zobrazení

Výkres montážní sestavy vřetene pohonu, jehož tvorbu si nyní popíšeme podrobněji, bude mít opět dva listy. Prvním listem bude výkres montážní sestavy a na druhém listu pak zhotovíme kusovník této sestavy. Nejdříve si musíme uvědomit, které údaje budeme na výkrese uvádět. Jsou to:

• Pohled(y) potřebné k jasnému definování polohy všech smontovaných součástí.
• Kóty maximálních rozměrů celé sestavy (šířka, výška a délka).
• Kóty připojovacích rozměrů (rozměrů navazujících na další díly stroje).
• Poziční čísla všech dílů sestavy (POZOR! Nelze pozicovat součásti, které jsou neviditelné a tedy kreslené přerušovanou tenkou čarou.).

Těmto požadavkům vyhovuje například výkres tvořený pohledy podle následujícího obrázku. (Použití zmenšeného „3D“ pohledu není nutné a lze jej nahradit  klasickým pohledem například shora).

Obr. 7: Uspořádání pohledů na výkrese montážní sestavy vřetena

 

Výkres montované sestavy tělesa vřetena – kótování

Celkové rozměry sestavy jsou orientační údaje ukazující velikost smontovaného celku. Pokud některý z nich není důležitým funkčním rozměrem, není je nutno přesněji tolerovat. Připojovacími rozměry označujeme ty z rozměrů smontované sestavy, které udávají velikost funkčních prvků těch dílů sestavy, kterými je sestava propojena s navazujícími díly (jinými sestavami nebo součástmi nadřazeného celku). V našem případě jsou připojovacími rozměry:

• Průměry a délky výstupních konců hřídele (slouží k nasazení řemenic).
• Výška osy hřídele vřetena od základny.
• Velikost a rozmístění otvorů sloužících k připevnění vřetene.

Kótované připojovací rozměry mají v sestavě opět více méně orientační význam a v žádném případě neslouží k výrobě jednotlivých dílů sestavy. Jsou převzaty z výrobních výkresů příslušných dílů.

Výkres montované sestavy tělesa vřetena – poziční čísla

Poziční čísla odkazují na příslušnou položku v kusovníku, který definuje jednotlivé díly sestavy. Z důvodu lepší orientace na výkrese je zvykem poziční čísla zapisovat kolem jednotlivých vyobrazení sestavy seřazená do vodorovných a svislých linií. Související díly lze zapisovat sdružením pozičních čísel na jedinou odkazovou čáru (typická skupina je např. šroub+podložka+matice). Další zvyklostí usnadňující práci s výkresovou dokumentací je řazení pozičních čísel součástí dle složitosti součásti. Číslo 1 je většinou nejsložitější podsestava nebo rám stroje, po které následují další podsestavy. Dále řadíme jednotlivé díly s vlastními výkresy v pořadí od nejsložitějšího. Za díly s vlastními výkresy následují součásti bez výkresu zhotovované pouhým oddělením části normalizovaného hutního polotovaru. Potom řadíme normalizované díly obvykle v pořadí podle rostoucího čísla jejich rozměrové normy a na závěr uvádíme ostatní nakupované normalizované díly. Formát označení pozic určují příslušné normy technického kreslení.

 

Výkres montované sestavy tělesa vřetena – výsledná podoba výkresu

Výkresy montážních sestav se obvykle kreslí v měřítku 1:1, zvláště dovoluje-li to fyzické velikost sestavy (tj. vejde-li se vyobrazení sestavy v měřítku 1:1 na některý z normalizovaných formátů výkresů). Větší a složitější sestavy s několika základními pohledy mohou mít běžně i více listů. Pochopitelně se vždy snažíme, aby pohledů a popřípadě i listů výkresu bylo co nejméně. Správná volba a kombinace pohledů je otázkou dostatečné praxe a zkušenosti konstruktéra. V případě montážní sestavy vřetena s rozvržením pohledů podle předchozího obrázku je možno použít normalizovaný formát velikosti A3 (297x420 mm) za předpokladu, že kusovník umístíme na samostatný list formátu A4 (297x210 mm). Následující obrázek ukazuje možné provedení výkresu. Tvorbě kusovníku se budeme věnovat v závěru této lekce.

Obr. 8: Výkres montážní sestavy vřetena

 

Výkres montážní sestavy vřetena – sestavení kusovníku

V předchozím textu této lekce jsme řekli, že kusovník zpracujeme jako oddělený na zvláštním listu. Všechny údaje potřebné k sestavení kusovníku již byly uvedeny. Princip vyplňování jednotlivých polí a formu tohoto kusovníku jsme si již také popsali v samostatné lekci. Než se ale pustíme do zpracovávání konečné podoby kusovníku, je dobré vždy prohlédnout seznam jednotlivých dílů s vlastními výkresy i dílů nakupovaných a pokusit se minimalizovat celkový počet položek (pozic). V praxi to děláme obvykle tak, že se snažíme, pokud je to jen trochu možné, používat pro podobné účely vždy shodné součásti i za tu cenu, že některé z nich budou přiměřeně předimenzovány. Tento krok v konečném důsledku umožní snížit potřebu skladovaných položek, zlepší orientaci v jednotlivých položkách při samotné montáži a může pozitivně ovlivnit i kusovou cenu jednotlivých součástí sestavy. Podobu hotového kusovníku tělesa vřetena, která je zpracována s uplatněním všech výše uvedených zásad, ukazuje poslední obrázek této lekce.

Obr. 9: Kusovník montážní sestavy vřetena