Rozdělení ekosystémů

Podle využívaných energetických zdrojů jsou rozlišovány ekosystémy přirozené a umělé.

Ekosystémy přirozené

Zdrojem energie pro přirozené ekosystémy je sluneční záření. Jeho část (přibližně 1% ze záření dopadajícího na zemský povrch) je v průběhu fotosyntézy využita k vytvoření energeticky bohatých organických látek v tělech rostlin (producentů). Většina slunečního záření představuje nevyužitou energii (N). Rostliny jsou zdrojem potravy pro živočichy, kteří podle potravní závislosti vytvářejí potravní řetězce (od konzumentů 1. řádu – býložravců, ke konzumentům postupně vyšších řádů).

Zbytky všech organizmů a zplodiny jejich látkové výměny podléhají rozkladu, který se uskutečňuje činností rozkladačů využívajících ke svému životu postupně energii obsaženou v organických látkách. Proces humifikace.

Činností půdních bakterií jsou pak jednoduché organické látky nakonec převedeny v látky minerální (mineralizace), které mohou rostliny opět přijímat z vodních roztoků. Příkladem přirozených ekosystémů jsou např. tropické deštné lesy a korálové útesy.

   Obr. 1: Národní přírodní rezervace Kladské rašeliny

 

Obr. 2: Korálový útes

---

Ekosystémy umělé

V umělém ekosystému (pole, sad, zahrada) je kromě slunečního záření využívána dodatková energie, nejčastěji různá fosilní paliva.

Dodatková energie se do ekosystému dostává prostřednictvím hnojiv, pesticidů, agrotechniky. Organické látky (biomasu) produkované polními plodinami člověk využívá buď přímo k přípravě potravin, nebo ke krmení hospodářských zvířat mimo vlastní agroekosystém, do něhož je pak vrací v podobě statkových hnojiv (chlévská mrva, kejda), kterou v půdě rozkladači humifikují a mineralizují obdobně jako v přirozeném ekosystému.

Dodatková energie přispívá ke zvýšení výnosů polních plodin, avšak snižuje druhovou rozmanitost ekosystému (odstraňuje konzumenty, kteří v umělém ekosystému z hlediska člověka představují nežádoucí organizmy „škůdce“). Příkladem umělých ekosystémů jsou agroekosystémy (pole, louky, pastviny, vinice, chmelnice apod.).

Obr. 3: Pšeničná pole na Hané 

 Obr. 4: Pálavské vinice

 

Obr. 5: Zámecký park a zámecká zahrada Lednice

 

Zdroje

• Jančaříková, Kateřina. Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Základy ekologie/Ekologické systémy [online].[citováno 24. 8. 2014.]  Dostupný na www: http://www.enviwiki.cz/wiki/Z%C3%A1klady_ekologie_a_problematiky_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD_pro_pedagogy

---

Obrázky:

• Autorkou obrázků je Eva Jiříková.