Epitelová tkáň

Epitel neboli výstelka je tkáň tvořená pouze buňkami. Buňky jsou k sobě hustě přiřazené a neobsahují tedy mezibuněčnou hmotu. Výstelka pokrývá jak tělní povrch, tak i dutiny. Epitelovou tkáň najdeme na trávicí trubici, dýchacích cestách, močových cestách a i na pohrudniční a pobřišnicové dutině. Epitely nemají vlastní cévní zásobení a jejich výživa se děje prolínáním z hloubky z tkání uložených pod epitelem.

Epitelovou tkáň můžeme rozdělit:

• podle tvarového uskupení a počtu vrstev;

• podle funkčního hlediska.

PODLE TVAROVÉHO USKUPENÍ A POČTU VRSTEV ROZDĚLUJEME EPITELY NA:

• A) EPITELY JEDNOVRSTEVNÉ

  • Jejich buňky jsou uložené v jedné jediné vrstvě.

1. Jednovrstevný epitel plochý (dlaždicový) – tvořený plochými buňkami, které se podobají dlaždicím. Tvoří výstelku dutiny břišní, hrudní, pobřišnicové, pohrudnicové a tvoří vnitřní stěnu cév – endotel.

2. Jednovrstevný epitel krychlový (kubický) – tvořen buňkami krychlovitého tvaru. Vystýlá např. oční čočku a rohovku.

3. Jednovrstevný epitel válcový (cylindrický) – protáhlé buňky hranolovitého tvaru, které vystýlají orgány trávicí soustavy. Na povrchu jsou žíhané lamely s řasinkami a pokrývají výstelky střev.

• B) EPITELY MNOHOVRSTEVNÉ​
  • Buňky jsou uložené ve více řadách.

1. Mnohovrstevný epitel dlaždicový (vrstevnatý) – buňky epitelu jsou uloženy v několika vrstvách. Vyskytuje se ve zrohovatělé formě jako pokožka. Vystýlá trávicí trubici až po žaludek.

2. Mnohovrstevný epitel cylindrický – vyskytuje se u člověka velmi zřídka, např. vystýlá močovou trubici, je ve spojivce.

3. Mnohovrstevný epitel přechodní – jeho buňky jsou přibližně ve všech vrstvách stejně vysoké. Přechodní epitel velmi dobře reaguje na objemové změny. Vystýlá tedy cesty močové.

PODLE FUNKČNÍHO HLEDISKA rozdělujeme epitely na:

• 1. Epitel krycí – chrání hlouběji uložené tkáně před škodlivými mechanickými, chemickými a tepelnými vlivy.

• 2. Epitel řasinkový – má krycí funkci, na řasinky se přichytávají částice, které jsou z těla odváděny.

• 3. Epitel žlázový – vytváří žlázy, které produkují specifické látky. Žlázy exkretorické vylučují exkrety, což jsou látky nepotřebné nebo pro tělo škodlivé (moč, pot). Žlázy sekretorické vytváří sekrety. Žlázy inkretorické neboli s vnitřním vyměšováním produkují hormony, které jsou odevzdávány přímo do krevního oběhu.

• 4. Epitel resorpční – resorpční buňky mají schopnost vstřebávat ze svého okolí látky. Nachází se v tenkém střevě.

• 5. Epitel smyslový – jeho buňky reagují na podněty ze zevního
  a vnitřního prostředí.

• 6. Epitel respirační – vystýlá plicní sklípky, ve kterých probíhá výměna dýchacích plynů.

 

Zdroje

• DYLEVSKÝ, Ivan. Somatologie – Učebnice pro zdravotnické školy a bakalářské studium. 1. vyd. Olomouc: EPAVA Olomouc s. r. o., 2000, 480 s. ISBN 978-80-86297-05-7.
• FLEISCHMANN, Jaroslav a Rudolf LINC. Anatomie člověka II. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 240 s. ISBN 14-375-73.
• KOPECKÝ, Miroslav a Martina CICHÁ. Somatologie pro učitele. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, 263 s. ISBN 80-244-1072-9.
• KŘIVÁNKOVÁ, Markéta a Milena HRADOVÁ. Somatologie – Učebnice pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. a.s., 2009, 214 s. ISBN 978-802-4729-886.
• PĚGŘÍM, Raromír a Antonín VALACHOVIČ. Anatomie a fyziologie člověka – učebnice pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1969, 516 s. ISBN 08-032-69.

Obrázky

• Obr. 1: SCHÄFFLER, Arne. 110 fólií k výuce biologie a somatologie. 1. vyd. Praha: Scientia Medica, 1996. ISBN 80-855-2651-4.
• Obr. 2: ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2001. 516 s. ISBN 807169-970-5.