POJIVOVÁ TKÁŇ

Tkáň pojivová je také označována jako tkáň podpůrná, protože jejím hlavním úkolem je poskytování opory měkkým částem těla. Buňky pojivové tkáně jsou od sebe oddáleny a jejich štěrbiny jsou vyplněny mezibuněčnou hmotou. Tato tkáň je tvořena buňkami, mezibuněčnou hmotou a vlákny. Hmota mezibuněčná je tvořena roztokem bílkovin.

V pojivové tkáni rozeznáváme tři druhy vláken:

• vlákna kolagenní – jsou pevné a tuhé zvlněné fibrily vytvářející svazky;

• vlákna elastická – jsou pružná a obsahují elastin;

• vlákna retikulární – jsou tenká a větví se v síťovou strukturu.

Podle charakteru mezibuněčné hmoty a podle úpravy buněk rozlišujeme tři druhy pojivových tkání:

• tkáň vazivovou;

• tkáň chrupavčitou;

• tkáň kostní.

TKÁŇ VAZIVOVÁ

• Vazivo je měkké, poddajné, obsahující velké množství vody. Je složeno z buněk a hmoty mezibuněčné obsahující kolagenní, elastická a retikulární vlákna.

• Podle typů vláken rozlišujeme:

  • 1. vazivovou tkáň síťovitou;                                                     
  • 2. vazivovou tkáň řídkou;                                            
  • 3. vazivovou tkáň tuhou;
  • 4. vazivovou tkáň tukovou.

    • Vazivová tkáň síťovitá (retikulární) – skládá se z hvězdicovitých buněk spojujících se v prostorovou síť. Tuto tkáň nacházíme ve slezině a v mízních uzlinách.

    • Vazivová tkáň řídká – je velmi měkká a vyplňuje štěrbiny mezi orgány. V řídkém vazivu jsou uloženy buňky vazivové a buňky histiocyty. Ty mají za úkol pohlcovat cizorodé částečky, tedy mají schopnost fagocytózy (pohlcení a zničení cizorodého materiálu).

    • Vazivová tkáň tuhá – v ní rozeznáváme tuhou vazivovou tkáň kolagenní a tuhou vazivovou tkáň elastickou. Vazivová tkáň kolagenní je stříbřitě bílé barvy a fibrily se orientují podle působících tlaků a tahů. Tuhá vazivová tkáň elastická má žlutou barvu a vytváří tzv. žluté vazy.

    • Vazivová tkáň tuková – obsahuje buňky tukové. Jsou zásobárnou živných látek, tvoří izolační vrstvu. Nachází se pod kůží, u ledvin, okolo koule oční.

Obr. 1: Tkáň vazivová

TKÁŇ CHRUPAVČITÁ

• Chrupavka (chondros) je pevná, pružná pojivová tkáň. Je tkání odolnou zejména vůči tlaku. Skládá se z chrupavčitých buněk, chondrocytů,a z průsvitné mezibuněčné hmoty. Na jejím povrchu je vazivová vrstvička ochrustavice. Ta se plynule do chrupavky zanořuje a špatně se odlupuje. Chrupavčitá tkáň je bezcévná. Je vyživována z přirostlé kosti a z ochrustavice. Schopnost regenerace chrupavky je velmi malá a zpravidla se již neobnoví.

• Rozeznáváme několik druhů chrupavky:

  • Sklovitá chrupavka (hyalinní) – je křehká, bílé barvy. Vyskytuje se na kloubních plochách kostí. Tvoří chrupavky žeberní a chrupavčité vyztužení cest dýchacích.

  • Vazivová chrupavka – je neprůhledná, odolná tlaku a tahu. Nacházíme ji v meziobratlových ploténkách i ploténkách kloubních a ve sponě stydké.

  • Elastická chrupavka – je velmi pružná, žlutobílá, neprůhledná. Obsahuje fibrily, elastické a kolagenní vlákna. Tvoří podklad boltce ušního.

TKÁŇ KOSTNÍ

• Tkáň kostní je nejtvrdší pojivovou tkání. Jsou v ní uloženy látky minerální, hlavně fosfor, vápník a sodík. Je tvořena z kostních buněk tvořících výběžky ze základní hmoty.

• Kostní buňky se jmenují osteocyty. Osteocyt je klidová, metabolicky méně aktivní kostní buňka vznikající z osteoblastů. Osteoblast je kostní buňka aktivní. Produkuje základní kostní hmotu, její činností kost vzniká. Osteoklast hmotu naopak odbourává. 

• Kostní tkáň se vyskytuje jako kost lamelová a vláknitá. Kost lamelovou můžeme rozčlenit na kost kompaktní a houbovitou. Kost vláknitá se nachází např. na drsnatinách kostí, v kosti zevního zvukovodu a v labyrintu vnitřního ucha.

• DYLEVSKÝ, Ivan. Somatologie – Učebnice pro zdravotnické školy a bakalářské studium. 1. vyd. Olomouc: EPAVA Olomouc s. r. o., 2000, 480 s. ISBN 978-80-86297-05-7.
• FLEISCHMANN, Jaroslav a Rudolf LINC. Anatomie člověka II. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 240 s. ISBN 14-375-73.
• KOPECKÝ, Miroslav a Martina CICHÁ. Somatologie pro učitele. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, 263 s. ISBN 80-244-1072-9.
• KŘIVÁNKOVÁ, Markéta a Milena HRADOVÁ. Somatologie – Učebnice pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. a.s., 2009, 214 s. ISBN 978-802-4729-886.

Obrázky

• Obr. 1, 5: KLEMENTA, Josef a kol. Somatologie a antropologie. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1981, 502 s. ISBN: 14-406-81.
• Obr. 2,3,4: ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2001. 516 s. ISBN 807169-970-5.