Teorie vzniku Sluneční soustavy

Teorie vzniku Sluneční soustavy

Filosof Immanuel Kant si ve svém pojednání z roku 1755 všiml skutečnosti, že všechny tehdy známé planety i družice (měsíce) obíhají kolem svých gravitačních center ve stejném smyslu, v jakém se otáčí Slunce i všechny planety, pokud rotují. A navíc, téměř všechny oběhy se dějí v rovinách, které vzájemně téměř splývají a splývají i s rovinou slunečního rovníku. Této rovině se říká rovina ekliptiky. Dále si Kant představoval, že všechna tělesa byla na počátku rozložena v “elementární látku”, která vyplňovala celý prostor.

Současná teorie popisuje vznik Sluneční soustavy takto:

Před přibližně 7 miliardami let explodovala ve vesmíru supernova, která při svém zániku vyvrhla do okolního prostoru materiál, který obsahoval prvky vzniklé v nitru této hvězdy.

Při termojaderné reakci v nitru hvězd dochází ke slučování jader vodíku za současného vzniku jader hélia, neutrin a záření gama. Při reakcích uvnitř hvězdy vznikají těžší prvky, například uhlík. Při zániku hvězdy, který v určitých případech provází výbuch supernovy, vznikají další těžší prvky.

Těmito prvky obohacený mezihvězdný materiál se začal shlukovat do neprůhledného oblaku, který se nazývá globule. Tato globule se začala smršťovat vlastní gravitací. Ve středu se zformovalo Protoslunce, ve kterém se soustředila většina hmoty. Malý zbytek obíhal kolem Protoslunce ve tvaru protoplanetárního disku. Z tohoto disku, který se nazývá proplyd, se vytvořily planety a ostatní tělesa Sluneční soustavy.

 

Obr. 1: Sluneční soustava

 

Aplet - model Sluneční soustavy

Pearson Education, Inc. www.gvp.cz [online]. [cit. 5.5.2014]. Dostupný na WWW: <http://www.gvp.cz/~vinkle/mafynet/Aplety/tematicke_celky/astronomie/pohyby%20planet/accurate_model_of_solar_sys.swf>.
Zdroje
  • KLECZEK, Josip. Toulky vesmírem. 1. vyd. Praha: AGA (Aldebaran Group for Astrophysics), 2013, 400 s. ISBN 978-80-904582-4-6.

Obrázky: