Prodlužování oceli

Prodlužování je takové kování materiálu, při kterém se ocel prodlužuje do délky i na úkor své tloušťky nebo šířky. Bývá nejčastější kovářskou operací při zhotovování výkovků.

Známe několik způsobů prodlužování oceli:

• Prodlužování na přední hraně kovadliny

• Prodlužování na kuželovém rohu kovadliny

• Prodlužování ploskou kladiva

• Prodlužování nosem kladiva

• Prodlužování v zápustkách

• Prodlužování oblíkem

Prodlužování na přední hraně kovadliny

Tento způsob prodlužování materiálu se používá u oceli čtvercového nebo kruhového průřezu a vykovávají se tímto způsobem nejčastěji špice a klíny. Velmi intenzivního prodloužení se dosahuje nástrojem s velmi úzkou činnou plochou, při tomto způsobu prodlužování vniká do materiálu přední hrana kovadliny, ovšem jen tehdy, dopadá-li na tuto přední hranu asi střed kladiva, tzn. že polovina plosky kladiva je mimo přední hranu. Materiál je při práci mírně nadzvednut, aby ležel jen na přední hraně kovadliny. Při tomto způsobu prodlužování oceli je nutné po jednom až dvou úderech materiál otočit o 90˚.

Obr. 1: Prodlužování na kuželovém rohu kovadliny

Tento způsob prodlužování materiálu je podobný jako při prodlužování na přední hraně kovadliny, avšak s tím rozdílem, že se materiál vytlačuje z obou stran. Tímto způsobem se materiál prodlužuje intenzivněji, při tomto způsobu prodlužování materiálu je však velmi důležité ho velmi často rovnat, a pokud chceme, aby byl materiál na povrchu krásně rovný, je potřeba ho častěji překovávat.

Obr. 2: Prodlužování ploskou kladiva

Tímto způsobem se prodlužují všechny oceli tenčích průřezů, zatímco u silnějších průřezů pomáhá kováři pomocník s přitloukacím dvouručním kladivem. Při prodlužování se  postupuje tak, že se čtyřhranný materiál překová nejdříve na osmihran překováním hran a potésse překová na kulatý. Kulatý materiál se opět překová na čtyřhranný a opět se postupuje tak, jak je uvedeno výše. Takto se postupuje do toho okamžiku, až se nám povede dosáhnout požadované délky a průřezu materiálu. Výhodou toho to způsobu je to, že je materiál na povrchu hladký, nevýhodou je, že se materiál musí mnohokrát ohřívat ve výhni.

Obr. 3: Prodlužováni nosem kladiva

Prodlužování nosem kladiva na dráze kovadliny bývá velmi intenzivní, tento způsob prodlužování je vhodný pro ploché materiály. Ocel se prodlužuje vždy tím směrem, který na podélnou osu stopy vytvoříme tlakem nosem kladiva, při tomto postupu prodlužování oceli je důležité vést údery kladivem co nejpřesněji. Proto je tento způsob prodlužováni oceli vhodný zejména na místa, kde se může požít vroubkový povrch oceli na rubovou stranu.

Obr. 4: Prodlužování v zápustkách

Prodlužování v zápustkách je pro kováře snadnější způsob prodlužování oceli a to především z toho důvodu, že v zápustkách je prodlužování přesnější, povrch prodlužovaného materiálu je hladší. Nevýhodou je, že se zpočátku materiál snadněji ochladí, avšak po několika operacích se zápustky nahřejí a proces ochlazování kovaného materiálu již není tak markantní. Další výhodou je to, že můžeme mít přichystáno mnoho druhů a profilů zápustek, kovář se proto nemusí snažit, aby dosáhl určitého tvaru údery kladivem, což vyžaduje již určitý um a pochopení, jak se zahřátým materiálem pracovat.

Obr. 5: Prodlužování pomocí oblíku

Prodlužování pomocí oblíku je možné pouze za asistence pomocníka kováře, kovář drží v jedné ruce prodlužovaný materiál a v druhé ruce oblík. Oblík je nástroj na násadě se zakulacenou pracovní částí. Při prodlužování s pomocí oblíku se s nástrojem pracuje tak, že se oblík postaví na zahřátý materiál, který chceme prodloužit a údery pomocníka přitloukacím kladivem posunujeme oblík vždy po několika úderech o šířku oblíku tak, aby stopy po oblíku byly rovnoměrné. Tuto operaci je nutno provádět co nejpřesněji, aby jednotlivé vlnky od oblíku byly opravdu rovnoměrné, tato zásada se nám vyplatí při dorovnávání materiálu. Tuto kovářskou operaci může provádět i samotný kovář při práci na bucharech, vyžaduje to však velkou zručnost.

Obr. 6: Osazováni oblíkem na babce

 

Zdroje

• ČERMÁK, Miloslav. Technologie kovářských prací pro 1. ročník učebního oboru kovář. 1. vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání ministerstva zemědělství České republiky, 1994, 110 s. ISBN 80-710-5077-6
• GOŇA, Karel, Pavel RÉVAY a Šimon VONDRUŠKA. Umělecké kovářství. 1. vyd. Praha, 2005, 200 s. Řemesla, tradice, technika. ISBN 80-247-0918-X.

Videa a obrázky

• Obr. 1 a 2: Prodlužování. Amatérský kovář [online]. 2003 [cit. 2015-02-01]. Dostupné z:http://kovarna.webzdarma.cz/stranky/zakladni_postupy/prodluzovani.htm
• Fotografie z dílny MgA. Jaroslava Křížka.
• Použité video je z archivu školy.

Testy