Přesekávání oceli

Přesekávání materiálu

Přesekáváním oceli za tepla se odděluje materiál na dva a více kusů, tento způsob dělení materiálu se používá především v uměleckém kovářství, cílem je co nejméně znehodnotit materiál a také je důležitá hospodárnost. Přesekávání oceli patří k nejstarším způsobům dělení materiálu, kdy řemeslníci neznali pilky, pily a různé stroje na dělení materiálu. Výhodou, také je, že při sekání nezůstává žádný odpad (piliny, otřepy , prach, špony atd.). to znamená že  železo je maximálně využito.

Obr. 1: Přesekávání oceli

K přesekávání pásovin a tyčí se používají sekáče s přímým ostřím, nejvhodnější délka sekáče je asi 150 mm. Úhel břitu sekáče závisí na druhu sekaného materiálu. Čím je materiál pevnější a tvrdší, tím tupější musí být uhel břitu sekáče. Sekáče se zhotovují z uhlíkových nástrojových ocelí.

Při sekání se pásovina nebo tyč položí na podložku o značné hmotnosti, např. na kovadlinu. Protože dráha kovadliny je tvrdá, pokládá se na ni podložka z měkkého ocelového plechu tloušťky alespoň 5 mm. Tenčí plátky se přesekávají z jedné strany, tlustší pásy se sekají kolem dokola. Velmi tvrdé oceli se nemusí přesekávat úplně, stačí je naseknout a ulomit.

Obr. 2: Přesekávání: 1. naseknutí na dráze kovadliny, 2. doseknutí na prsou kovadliny, sekáč je odkloněn

Obr. 3: Přesekávání sekáčem a utínkou: 1. naseknutí 2. doseknutí mimo ostří útinky

Větší vrstvy kovu na ploše se odsekávají nejdříve křížovým sekáčem. Vysekávají se úzké drážky a vzniklé výstupky se odstraňují sekáčem se širším břitem. Křížový sekáč má vykován břit na užší straně obdélníkového průřezu. Za břitem je zboku o něco tenčí, aby ve vysekané drážce nedřel.

Sekání za tepla

Na měkké kovy a sekání za tepla se používají větší sekáče s úhlem ostří 30°, na sekání tvrdších ocelí sekáče s úhlem ostří 70°. Materiál se přesekává buď jen sekáčem, nebo utinkou, popř. oběma současně. Důležité je, aby sekáč při dosekávání nenarazil na dráhu kovadliny anebo kladivo na utínku. Proto se přeseknutí dokončí na hraně kovadliny. Obdobně se při sekání na utínce vedou poslední údery tak, aby kladivo šlo mimo utínku. Ostří sekáče se namáčí do vody, aby se při sekání nepřehřálo. Při sekání za studena se ostří sekáče namáčí do hadru napuštěného olejem, zabrání se tím vyštípnutí břitu. Tyče z tvrdé oceli stačí jen po obvodě naseknout a ulomit. Měkké oceli se přesekávají v celém průřezu.

Obr. 4: Rozsekávání za tepla ve svěráku

Sekání plechu

Vysekávání dekoračních tvarů z plechu je velmi užívaný pracovní postup. Sekáče na plech se zhotovují z nástrojové oceli kruhového nebo čtvercového průřezu. Délka sekáče je obyvkle 120 mm, maximálně 150 mm. Břit se brousí obloučkovitě, což umožňuje dobré vedení sekáče při sekání nejen přímých, ale i zakřivených spár. K vysekávání spár velmi malého poloměru se ostří břit sekáče podobně jako u drážkovacího sekáče. Při sekání plechu se sekáč drží třemi až čtyřmi prsty levé ruky. Malíčkem, popř. ještě prsteníkem se přidržuje sekaný plech. Podložka, na níž se plech seká, musí mít co největší hmotnost. Aby plech na podložce neklouzal, vkládá se mezi něj a podložku novinový papír. Vrstva papíru nesmí být tlustá, neboť plech by se do měkké vrstvy vtlačoval a deformoval. Pokud je to možné, odstřihuje se plech asi 5 mm od budoucí spáry. Odsekávání úzkých okrajů umožňuje rychlejší trhání plechu ve spáře. Seká se směrem k sobě, aby byla stále vidět kresba. Při zarážení břitu sekáče do plechu se kov nejen pěchuje, ale i roztahuje, čímž se vysekaná část deformuje.

Obr. 5: Držení sekáče při sekání v plechu: 1. plech, 2. papír,3 ocelová podložka, 4. olověná podložka

Při sekání se pásovina nebo tyč položí na podložku o značné hmotnosti, např. na kovadlinu. Protože dráha kovadliny je tvrdá, pokládá se na ni podložka z měkkého ocelového plechu tloušťky alespoň 5 mm. Tenčí plátky se přesekávají z jedné strany, tlustší pásy se sekají kolem dokola. Velmi tvrdé oceli se nemusí přesekávat úplně, stačí je naseknout a ulomit.

Obr. 6: Rozsekávání oceli na podložce za tepla.

Větší vrstvy kovu na ploše se odsekávají nejdříve křížovým sekáčem. Vysekávají se úzké drážky a vzniklé výstupky se odstraňují sekáčem se širším břitem. Křížový sekáč má vykován břit na užší straně obdélníkového průřezu. Za břitem je zboku o něco tenčí, aby ve vysekané drážce nedřel.

Zdroje

• GOŇA, Karel, Pavel RÉVAY a Šimon VONDRUŠKA. Umělecké kovářství. 1. vyd. Praha, 2005, 200 s. Řemesla, tradice, technika. ISBN 80-247-0918-X.

Obrázky a videa

• Obr. 1 a 6: fotografie z archivu školy
• Obr. 2 - 5: GOŇA, Karel, Pavel RÉVAY a Šimon VONDRUŠKA. Umělecké kovářství. 1. vyd. Praha, 2005, 200 s. Řemesla, tradice, technika. ISBN 80-247-0918-X.
• Videa a obr. 7 jsou z archívu školy.

Testy