Orýsování

Orýsování je přenášení rozměrů z výkresu na materiál, který se má opracovat. Pro rovinné orýsování se používá měřítek, pravítek, kružítek, šablon a rýsovacích jehel (pro lehký kov používáme jen tužku, protože po orýsování rýsovací jehlou se při ohýbání plechy lámou). Orýsováním se označují krajní meze pro obrábění!

Při plošném orýsování se vychází od hran, osových čar a postupně se nanáší další rozměry. Rýsovací jehla se při rýsování drží mírně skloněná ve směru pohybu a odkloněná od horní hrany pravítka tak, že hrot sleduje hranu přiléhající k obrobku.

 

Obr. 1: Rýsovací jehla

Tvar součásti se po narýsování ještě pojišťuje důlky vyraženými do materiálu důlčíkem, aby tvar součásti a středy děr zůstaly zachovány i po případném smazání čar.

 

Obr. 2: Odůlčikování

Důlčík je na určené místo pokládán mírně zešikma, aby bylo vidět přesně na jeho špičku a rysku. Pak se vztyčí kolmo na materiál a kladívkem se na něj přiměřeně klepne.

 

Obr. 3: Postup při odůlčikování

Postup při plošném orýsování

• prostudování dokumentace (nesmí se nic přehlédnout),

• hrubé rozměření materiálu (musí se zjistit, zdali se výrobek na polotovar vůbec vejde),

• očištění materiálu (odmastit, očistit rez),

• příprava materiálu, nástrojů a měřidel (odjehlení menším jemným pilníkem),

• volba výchozí roviny,

• vlastní orýsování součásti podle výkresu,

• případné odůlčikování rysek.  

• ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.

Obrázky:

• Obr. 1: ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.
• Obr. 2: ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.
• Obr. 3: ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.