Ruční vystružování

Vystružování je konečné obrábění díry výstružníkem, který ubírá velmi jemné třísky a dodává vyvrtané a vyhrubované díře tolerovaný (lícovaný) rozměr a hladký povrch. Díra, se musí vrtat a vyhrubovat menší o přídavek, který je asi 1/100 průměru díry (0,2 - 0,4 mm, u ručních výstružníků jen asi 0,05 - 0,1 mm). Nástroje na vystružování mohou být pevné a stavitelné. Vyrobeny jsou z nástrojové a rychlořezné oceli, popřípadě s břitovými destičkami ze slinutých karbidů.

 

Nástroje

Mají dlouhé břity, které nástroj dobře vedou. Aby výstružník pracoval klidně, jsou rozteče obvykle nestejné. Drážky jsou buď přímé nebo pro díry s drážkou stočeny do strmé šroubovice, aby nástroj i v tomto případě měl dobré vedení. Řeznou částí je řezný kužel, který je u ručních výstružníků poměrně dlouhý, válcová navazující část vede nástroj v díře, kterou uhlazuje. Na konci stopky je čtyřhran, na který se při práci nasazuje vratidlo. Řezná rychlost je mnohem menší než u vyhrubování.

 

Obr. 1: Rozteče břitů výstružníku

Obr. 2: Drážky výstružníku

Stavitelné výstružníky

Tyto výstružníky lze nastavovat ve větším rozsahu. V těle výstružníků jsou kuželovitě umístěné drážky, v nichž jsou uloženy nože mezi dvěma kruhovými maticemi. Takto lze uvolněním jedné matice a utažením druhé posouvat nože ve směru osy a měnit průměr výstružníku o 1-2 mm.

 

Obr. 3: Strojní stavitelný výstružník

Rozpínací výstružníky

Mají duté rozříznuté tělo, takže se dají šroubem s kuličkou rozpínat na průměr o několik desetin mm větší. Po opotřebení se takto dají znovu nastavit na přesný průměr.

 

Obr. 4: Rozpínací výstružník

Kuželové výstružníky

Jsou určeny pro kuželovité díry a dutiny. Na díry pro kolíky mají kuželovitost 1 : 50 a vrtá se pro ně díra s průměrem rovným malému průměru kolíku. Kolík se před zaražením do díry pečlivě očistí a lehce namaže olejem. Po zatlačení kolíku rukou dokončujeme montáž lehkými údery kladiva. Kolík z díry po zaklepnutí kladivem nevyčnívá.

.

Obr. 5: Zhotovení spoje s kuželovým kolíkem

 

Pracovní postup při ručním vystružování

 

Na čtyřhran nástroje se nasadí dvouramenné vratidlo s čtyřhrannou dírou příslušného rozměru. Vratidlo s velkou dírou může způsobit trhavý pohyb, při němž se výstružník zasekává, což ohrožuje obrobek i nástroj. Důležité je kolmé nasazení výstružníku, aby byl souosý s obráběnou dírou. Při zavádění do díry se s výstružníkem opatrně pootáčí do řezu, aby pomalu zabral třísku. Příliš velký tlak na nástroj znamená, že se břity zaryjí hluboko do materiálu! Pokud se tak stane, pak se výstružník nesmí uvolňovat zpětným pootáčením, jelikož hrozí velké nebezpečí vylomení zubů! Nazpět se smí pootočit nejvýše o šířku zubu; pak jím opět pootáčíme do řezu, přičemž ho poněkud zdviháme, aby se odlehčil.

Zdroje

• OUTRATA, J.: Technologie ručního zpracování kovů. 3. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1981. 188 s.
• ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.

Obrázky:

• Obr. 1: ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.
• Obr. 2: OUTRATA, J.: Technologie ručního zpracování kovů. 3. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1981. 188 s.
• Obr. 3: OUTRATA, J.: Technologie ručního zpracování kovů. 3. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1981. 188 s.
• Obr. 4:  OUTRATA, J.: Technologie ručního zpracování kovů. 3. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1981. 188 s.
• Obr. 5: ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.