Nýtování

Nýtování se svojí technologií řadí mezi spoje nerozebíratelné. Touto formou se provádí spojení plechů, profilových materiálů a jiných součástí. V současné době se tento způsob spojování často nahrazuje svařováním nebo lepením.

Nýtování přímé

 

Obr. 1: Nýtování přímé

U přímého nýtování se dosahuje spojení roznýtováním jedné součásti ve druhé. Roznýtování je nejčastěji zastudena. Toto spojení se používá jen u málo namáhaných součástí.

 

Nýtování nepřímé

Nepřímé nýtování se provádí nýty a rozlišuje se na:

Pevné - je obvyklé u ocelových konstrukcí, např. u stožárů, mostů, střešních konstrukcí apod.;

nepropustné - je obvyklé u nádob na kapaliny a plyny, a to beztlakových nebo jen s malým tlakem, nesmí propouštět uložené látky;

pevné a nepropustné - je nezbytné u tlakových nádob, které musí snést namáhání určitými tlaky a přitom dobře těsnit (parní kotle a tlakové nádoby všeho druhu);

spojovací nýtování - zahrnuje spoje bez zvláštních nároků.

 

Druhy nýtů

Surový nýt se skládá z přípěrné hlavy a dříku, závěrná hlava se vytvoří nýtováním. U nýtů je dřík u hlavy mírně kuželový, dále pak válcový, u drobných nýtů je celý dřík válcový. Hlavy nýtů mají podle použití různé tvary. Měkké materiály a tenké plechy spojujeme dutými nýty. Plné nýty se používají pro spojování tlustších plechů.

 

Obr. 2: Nýt s půlkulatou hlavou

Nejčastěji používané nýty - hlavy nýtů

a) polokulová, b) zapuštěná, c) polozapuštěná d) kotlová, e) lodní, lodní nýt má mít lichoběžníkový profil přípěrné hlavy

 

Obr. 3: Hlavy nýtů

Nástroje pro nýtování

Hlavičkář podpěrný (přípěrný) - podpírá přípěrnou hlavu nýtu (obr. A),

hlavičkář závěrný - používá se pro zhotovování závěrné hlavy,

zatahovák (přítužník) - používá se pro přitažení nýtovaných dílů k sobě (obr. B, C),

kladivo - váha se řídí velikostí průměru nýtu.

 

Obr. 4: Nástroje pro nýtování

Obr. 5: Hlavičkář závěrný

Pracovní postup při nýtování nýtů s půlkulatou hlavou

• Naměřit a orýsovat středy otvorů – dodržet zásadu rozteče a vzdálenost od kraje spoje,

• středy průsečíků otvorů odůlčikovat,

• spojované součásti stáhnout např. svěrkou a provést odvrtání otvorů,

• po vložení nýtu do otvoru spoje k sobě pevně přitlačit pomocí zatahováku,

• několika údery kladivem vedeným ve směru osy nýtu dřík nýtu upěchovat a pak šikmo a v kruhu vedenými údery ploskou kladiva vytvořit závěrnou hlavu, která se dokončí závěrným hlavičkářem.

 

Obr. 6: Nýtování nýtem s půlkulatou hlavou

Pracovní postup při nýtování nýtů se zápustnou hlavou

Je obdobný jako při nýtování nýtů s půlkulatou hlavou. Pouze při ukončení se nýt napěchuje do zapuštěného otvoru tak, aby se kryl s povrchem obrobku. 

Zdroje

• OUTRATA, J.: Technologie ručního zpracování kovů. 3. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1981. 188 s.

Obrázky:

• Obr. 1: OUTRATA, J.: Technologie ručního zpracování kovů. 3. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1981. 188 s.
• Obr. 2: OUTRATA, J.: Technologie ručního zpracování kovů. 3. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1981. 188 s.
• Obr. 3: Autor neznámý. Hlavy nýtů [online]. [cit. 2014-12-20]. Dostupný na www: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Hlavy_nytu.svg
• Obr. 4: OUTRATA, J.: Technologie ručního zpracování kovů. 3. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1981. 188 s.
• Obr. 5: OUTRATA, J.: Technologie ručního zpracování kovů. 3. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1981. 188 s.
• Obr. 6: OUTRATA, J.: Technologie ručního zpracování kovů. 3. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1981. 188 s.