Měření izolačního odporu

Měření izolačního odporu

Měřením izolačního odporu se ověřuje schopnost izolace  elektrického zařízení  zabránit průniku nebezpečného napětí  na části přístupné dotyku nebo zabránit nežádoucímu toku proudu (zkratu) mezi částmi elektrického zařízení o různých napětích. Správná funkce izolací spotřebiče má tedy vliv nejen na bezpečnost elektrického zařízení, ale i na jeho funkci.

Požadované parametry měřicího zdroje:

Izolační odpory se měří stejnosměrným napětím minimálně 500 V (max. 750 V), přičemž zdroj měřicího napětí musí být natolik „tvrdý“, aby při průtoku proudem 1 mA po dobu 5 až 10 s nekleslo napětí pod 500 V.

Minimální povolené hodnoty izolačního odporu podle ČSN 33 1600 jsou stanoveny podle druhu izolace:

  • 2 MW pro základní izolaci,

  • 5 MW pro přídavnou izolaci,

  • 7 MW pro zesílenou izolaci.

Měření izolačního odporu je jednou z nejproblematičtějších částí revize spotřebiče. Hlavním důvodem je obtížnost rozhodnutí, zda izolační odpor měřit, či neměřit. Naprostá většina moderních spotřebičů obsahuje v současné době nejrůznější elektronické prvky, jejichž konstrukce bývá pro osobu kontrolující spotřebič neznámá. Proto se ve stále větší míře uplatňuje prověřování kvality izolací měřením unikajících proudů.

Obecné zásady, které je nutné dodržovat při měření izolačního odporu jakéhokoliv spotřebiče, jsou tyto:

Měření izolačního odporu u spotřebičů a strojů

  • před zahájením měření je třeba rozhodnout, zda lze a zda vůbec má smysl měřit izolační odpor spotřebiče,

  • spotřebič musí být při měření odpojen od napájecího napětí (na odpojení napájecího napětí je třeba pamatovat především u pevně připojených spotřebičů),

  • síťový vypínač spotřebiče musí být při měření vždy sepnut,

  • jeden pól měřicího napětí se připojuje na ochranný vodič (tř. I) nebo na vodivé části spotřebiče přístupné dotyku a druhý pól se připojí na propojené pracovní vodiče. Je také možné, s vědomím určité zanedbatelné chyby měření, změřit každý pracovní vodič zvlášť a celkový izolační odpor vyhodnotit podle nejmenšího naměřeného odporu.

Měření izolačního odporu u spotřebičů

Obr. 1: Měření izolačního odporu u spotřebičů

Měření izolačního odporu u strojů

Obr. 2: Měření izolačního odporu u strojů

 

Izolační odpor v budovách

Izolační odpor elektrického vedení do 1000 V musí být alespoň 1000 Ω na 1 V provozního napětí. U zařízení v nových stavbách (dosud nevyschlých) může být izolační odpor menší, ne méně než 50 Ω / 1V. Po půl roce musí vykázat alespoň 1000 Ω na 1 V. Tento požadavek se týká objektů, ve kterých je elektroinstalace provedena v obyčejném prostředí a nelze se při výstavbě vyhnout určité vlhkosti.

Izolační odpor měříme podle zásad, které určují tyto obrázky:

Měření izolačního odporu

Obr. 3: Měření izolačního odporu

 

METRA Blansko vyrábí tyto přístroje pro měření izolačního odporu:

Přístroje pro měření izolačního odporu

Obr. 4: Přístroje pro měření izolačního odporu 

Zdroje

Obrázky:

Praktická ukázka

Vhodné pro žáky ZŠ

Měříme izolační odpor

Asi jsme se mnozí setkali s tím, že při doteku nějakého elektrospotřebiče jsme v prstech ucítili lehké brnění. Kde se vzalo? Byl to malý elektrický proud, který naším tělem procházel z přístroje do země. Proč? Právě proto, že onen elektrický přístroj nebyl zcela v pořádku, izolační odpor jeho krytu byl příliš malý. Jinými slovy, část elektrické energie, která měla např. pohánět elektromotor, se dostala do té části vrtačky, za kterou se při práci drží.

Jak lze tento izolační odpor změřit? Možná nás napadne, že obyčejným přístrojem na měření odporu. Ale tím bychom mnoho nezměřili. To už by přístroj musel být ve velmi špatném stavu a dotyk takového přístroje by přímo ohrožoval život. Běžným přístrojem na měření odporu totiž změříme odpor nejvýše řádu několika megaohmů (MΩ). My ale potřebujeme měřit odpor daleko větší, téměř nekonečně veliký. A k tomu potřebujeme přístroj, který se nazývá megmet. Je to speciální přístroj na měření velkých (izolačních) odporů. Aby je mohl měřit, potřebuje mít mnohem vyšší napětí, než mají běžné přístroje. Takové napětí se pohybuje od 250 do 1 000 voltů (na fotografii 500 V). Tato napětí nejsou běžná a tak si je přístroj vyrábí sám točením kličkou.

Megmet 500V

Obr. 5: Megmet 500 V

Vlastní měření se pak provádí tak, že jeden vodič spojíme s přívodem fáze v zástrčce a druhý s tou částí přístroje, na které chceme izolační odpor měřit. Je samozřejmé, že vypínač přístroje je v poloze zapnuto (na síť pochopitelně však připojený není). Pak už jen zatočíme kličkou a ručička nám ukáže hodnotu odporu. Čím větší, tím lepší. Ručička by měla být někde poblíž levého konce stupnice.