STAVBA DÝCHACÍCH CEST

Dýchací soustavu tvoří cesty dýchací a plíce.

Cesty dýchací dělíme na:

• horní cesty dýchací – k nim řadíme nos, dutinu nosní a nosohltan;

• dolní cesty dýchací – hrtan, průdušnice a průdušky.

Stěny dýchacích cest vystýlají chrupavky, vyztužené řasinkovým epitelem. Stavbu tvoří tři vrstvy: hladká svalovina, sliznice, podslizniční vazivo.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obr. 1: Dýchací cesty

HORNÍ CESTY DÝCHACÍ

NOS (nasus)

• • Nos je viditelná část obličeje. Vstup do nosní dutiny je opatřen nosními dírkami, oddělené přepážkou nosní. V bočních stěnách jsou skořepy nosní. Nos je krytý kůží, ta obsahuje mazové a potní žlázy. Za zužování a rozšiřování nosních dírek je odpovědný mimický sval nosní.

• DUTINA NOSNÍ (cavum nasi)

  • Dutinou nosní začínají cesty dýchací. Od dutiny ústní jsou odděleny patrem tvrdým a měkkým. Celá dutina nosní je pokryta sliznicí a řasinkovým epitelem. V dutině nosní rozeznáváme oblast nosní, obsahující čichové políčko, a oblast dýchací. Zde pohyby řasinek vedou nečistoty do nosohltanu.

    S dutinou nosní jsou propojené vedlejší dutiny nosní. Jsou vyplněny vzduchem a velmi často bývají postiženy zánětem.

• NOSOHLTAN (nasopharynx)

  • Nosohltan je asi 2,5 cm vysoký úsek hltanu. Zde proudí nosními dírkami vzduch z nosní dutiny. Mezi nosohltanem a hltanem je měkké patro a čípek. Po bocích hltanu se nachází Eustachova trubice, která spojuje střední ucho s nosohltanem a je odpovědná za středoušní tlak.

DOLNÍ CESTY DÝCHACÍ

• Dolní cesty dýchací začínají hrtanem a končí průduškami ústícími do plic.

• HRTAN (larynx)

  • Hrtan je nálevkovitého tvaru, viditelný na přední straně krku. Má tvar přesýpacích hodin o délce 6 cm.

  • Hrtan je trubice tvořená pohyblivě spojenými chrupavkami, zavěšená na jazylce.

  • Největší je chrupavka štítná (u mužů „ohryzek“), pod ní uložená chrupavka prstencová a chrupavky hlasivkové. Mezi nimi jsou napjaty hlasivkové vazy, hlasivkovou štěrbinou proudí vzduch

• PRŮDUŠNICE (trachea)

  • Průdušnice tvoří pokračování hrtanu a napojuje se na hrtanovou chrupavku. Tato trubice je 12 cm dlouhá a 2 cm široká. Sestupuje krkem a je umístěna před jícnem.

• PRŮDUŠKY (bronchy)

  • ​Průdušnice se u pátého obratle větví na dvě hlavní průdušky: průdušku pravou a levou, které pronikají do plic. Levá průduška odstupuje od průdušnice více do leva, protože se vyhýbá srdci.

• ​PRŮDUŠINKY (bronchioly)
  • Průdušinky jsou vystlány řasinkovým epitelem s hlenovými žlázkami, na které navazují plicní sklípky.

             ​

 Obr. 2: Průdušnice s průduškami

• PLÍCNÍ SKLÍPKY (alveoly)

  • Plicní sklípky jsou duté polokulovité váčky. Je jich okolo 300-400 miliónů a tvoří základní funkční jednotku plic. 

             Obr. 3: Plicní sklípek (alveolus)

• PLÍCE (pulmo)

  • Plíce představují vlastní orgán zevního dýchání. Tento párový orgán jehlancového tvaru vyplňuje převážnou část dutiny hrudní. Rozlišujeme plíci levou a pravou, ty jsou od sebe oddělené mezihrudím.

  • Pravá plíce se skládá ze tří laloků a levá plíce pouze ze dvou. Povrch plic kryje vazivová blána poplicnice, která přechází na vnitřní stěnu hrudníku jako pohrudnice. Do plic vede hlavní průduška a plicní tepna, z plic vystupují plícní žíly a mízní cévy. Plíce tvoří houbovitá tkáň, která se skládá z množství plicních sklípků.

Obr. 4: Plíce

FUNKCE DÝCHACÍ SOUSTAVY

Hlavním úkolem dýchací soustavy je dýchání. Jedná se o přenos kyslíku

Mezi funkce dýchací soustavy tedy patří:

• zvlhčování vdechovaného vzduchu a jeho ohřívání na teplotu těla;

• podílí se na udržování stálého pH;

• vdechovaný vzduch zbavuje nečistot a prachu - za pomoci řasinkového epitelu jsou nečistoty posouvány ven z dýchacích cest do hltanu, kde dochází k spolknutí nečistoty nebo jejího vykašlání;

• podílí se na tvorbě a rezonanci hlasu.

 

Zdroje

• DYLEVSKÝ, Ivan. Somatologie – Učebnice pro zdravotnické školy a bakalářské studium. 1. vyd. Olomouc: EPAVA Olomouc s. r. o., 2000, 480 s. ISBN 978-80-86297-05-7.
• FLEISCHMANN, Jaroslav a Rudolf LINC. Anatomie člověka II. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 240 s. ISBN 14-375-73.
• KOPECKÝ, Miroslav a Martina CICHÁ. Somatologie pro učitele. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, 263 s. ISBN 80-244-1072-9.
• KŘIVÁNKOVÁ, Markéta a Milena HRADOVÁ. Somatologie – Učebnice pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. a.s., 2009, 214 s. ISBN 978-802-4729-886.
• PĚGŘÍM, Raromír a Antonín VALACHOVIČ. Anatomie a fyziologie člověka – učebnice pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1969, 516 s. ISBN 08-032-69.

Obrázky

• Obr. 1: Autor neznámý. Anatomie a fyziologie. Astma bronciale. [online]. 29.11.2014 [cit. 2014-11-29]. Dostupné z: http://astma-bronch.webnode.cz/anatomie-a-fyziologie/
• Obr. 2: Autor neznámý. Průduška. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. 29.11.2014 [cit. 2014-11-29]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pr%C5%AFdu%C5%A1ka 
• Obr. 3: Autor neznámý. Dychaci_system. Kofrlab wik. [online]. 29.11.2014 [cit. 2014-11-29]. Dostupné z: http://patf-biokyb.lf1.cuni.cz/wiki/wiki/user/dychaci_system
• Obr. 4: Autor neznámý. Plíce. Junior akademie. [online]. 29.11.2014 [cit. 2014-11-29]. Dostupné z: http://www.juniorakademie.cz/user/public/default/images/indexSlider1.png
• Obr. 5: Autor neznámý. Vývoj a anatomie nosu. Esthé. [online]. 29.11.2014 [cit. 2014-11-29]. Dostupné z: http://www.esthe-plastika.cz/knihy/nos-ocima-plastickeho-chirurga/vyvoj-a-anatomie-nosu.htm
• Obr. 6: Autor neznámý. Dýchací soustava. www.rysava.websnadno.cz. [online]. 29.11.2014 [cit. 2014-11-29]. Dostupné z:http://rysava.websnadno.cz/prirodoveda_5.roc/dychani.htm
• Obr. 7: Autor neznámý. Plíce. Stránka proti kouření. [online]. 29.11.2014 [cit. 2014-11-29]. Dostupné z: http://strankaprotikoureni.webnode.cz/news/plice-/