ŽALUDEK (ventriculus, gaster)

Žaludek je vakovitým rozšířením trávicí trubice mezi jícnem a tenkým střevem. Velikost žaludku je proměnlivá, je závislá na žaludeční náplni, věku. Samotné tělo žaludku tvoří nejobjemnější část žaludku, přechází ve vrátník (pylorus), což je zúžená část žaludku, opatřená svěračem, zde přechází žaludek do tenkého střeva. Pylorus reguluje průchod potravy do první části tenkého střeva zvané dvanáctník. Stavba stěny žaludku je odlišná oproti ostatním částem zažívacího traktu, zejména v oblasti vrátníku je hladká svalovina tvořena třemi vrstvami. Svěrač je zesílen z toho důvodu, že může plynule a postupně vyprazdňovat obsah žaludku do tenkého střeva.

Skladovací funkce žaludku je zapříčiněna poddajností svaloviny stěn žaludku. Spolykaná potrava se na sebe vrství a může stoupnout z 50ml až na 1500ml. Po ukončení přísunu potravy a po několika pravidelných peristaltických vlnách se vytváří v žaludku trávenina (chymus), a ta se po malých dávkách vstřikuje do dvanáctníku. Peristaltické vlny jsou v žaludku slyšitelné, pokud má člověk hlad. Natrávenina může opustit tělo i směrem, kterým se dostala do žaludku, tento jev se nazývá zvracení (vomitus).

Žaludeční šťávy jsou zodpovědné za chemické zpracování potravy. Tyto šťávy jsou produkované trubicovitými žaludečními žlázkami. Denně se vytvoří 2-3 litry této tekutiny. Je to čirá řídká tekutina silně kyselé reakce –pH 2. Sekrece je řízena nervově a hormonálně pomocí gastrinu. Žaludeční šťáva obsahuje 99 % vody, organické a anorganické látky, HCl – kyselinu chlorovodíkovou, zodpovědná za trávení bílkovin a aktivuje tvorbu pepsinu. Dále obsahuje pepsin, mucin – hlen, který vytváří povlak na sliznici, a tím ji chrání před samonatrávením, a obsahuje také vnitřní faktor – látka umožňující ve střevech vstřebávání vitaminu B12.

Obr. 1: Žaludek

Zdroje

• DYLEVSKÝ, Ivan. Somatologie – Učebnice pro zdravotnické školy a bakalářské studium. 1. vyd. Olomouc: EPAVA Olomouc s. r. o., 2000, 480 s. ISBN 978-80-86297-05-7.
• FLEISCHMANN, Jaroslav a Rudolf LINC. Anatomie člověka II. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 240 s. ISBN 14-375-73.
• KOPECKÝ, Miroslav a Martina CICHÁ. Somatologie pro učitele. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, 263 s. ISBN 80-244-1072-9.
• KŘIVÁNKOVÁ, Markéta a Milena HRADOVÁ. Somatologie – Učebnice pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. a.s., 2009, 214 s. ISBN 978-802-4729-886.
• MERKUNOVÁ, Alena a Miroslav Orel. Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009, 304 s. ISBN 978-80-247-1521-6.

Obrázky

• Obr. 1: Autor neznámý. Trávicí soustava. Gymnázium L. Jaroše. [online]. 29.11.2014 [cit. 2014-11-29]. Dostupné z: http://www.gymhol.cz/projekt/biologie/travici/travici.htm
• Obr. 2: Autor neznámý. Lidské tělo. [online]. 29.11.2014 [cit. 2014-11-29]. Dostupné z: http://www.latinsky.estranky.cz/fotoalbum/travici-soustava/travici-soustava/zaludek–dvanactnik.png.html
• Obr. 3: Autor neznámý. Sliznice žaludku, světlo mikrofotografie. Pixmac. [online]. 29.11.2014 [cit. 2014-11-29]. Dostupné z:http://www.pixmac.cz/fotka/sliznice+%C5%BEaludku+sv%C4%9Btlo+mikrofotografie/000048386189
• Obr. 4: Autor neznámý. William Beaumont. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/William_Beaumont#mediaviewer/File:William_Beaumont_painting.jpg